Výlet do Gerlosu

Výlet na který jsme jeli společně s našimi přáteli Peterkovými. Díky nim jsme mohli prolézt tuto oblast aniž bychom museli cokoliv plánovat. To bylo příjemné zpestření.

Základní info

posádka

Zuzka, Matěj, Amálka, Anetka
Ilča, Martin, Ella a Ted

detail

Ubytování

Apartmán Fuchs in Gerlos Hausberger

Termín

27.7. - 31.7.2022

Harmonogram

Gerlos, Krimelské vodopády, Finkou, Isskogel, Wimmertal, Almrunde Rosenalm (Fichtenschloss), Königsleiten

Úvod

Gerlos je rakouská obec, která se nachází v Tyrolské oblasti v nadmořské výšce 1246 m. n. m. 

Se svými pěti bočními údolími je Gerlos také ideálním výchozím bodem pro fantastické túry a výlety na kole v nedotčené přírodě. Kombinuje zábavu a atrakce pro celou rodinu. Čeká tu spousta lesních hřišť s lanovým parkem a stezkou pro horská kola. Gerlos je perfektním místem pro dovolenou milovníků akce i pro ty, kteří hledají relax a přírodu.

5 ÚDOLÍ: Wimmertal, Schwarzachtal, Schoenachtal, Wildgerlosachtal, Krummbachtal

Souhrnné video z výletu

Den 1 - Cesta, příjezd do Gerlosu

No, vzhledem k tomu, že je rok 2022, a ten je pro nás tak trochu prokletý, tak by bylo asi divný, kdyby tento deník nezačal něčím špatným. Už od Normandie Petra stále bolej záda. Chodí poctivě na fyzio, doma cvičí, ale ačkoliv se bolest zmírnila, stále to není takové, aby si mohl dovolit odjet na 7 hodin autem. Bohužel, ty cesty autem na to nejsou ideální. Na to, abychom výlet zrušili, už bylo pozdě. Nechat to propadnout mi bylo dost líto a navíc už jsme se těšili i na to, že se v Gerlosu potkáme s našimi přáteli z Osla (Ilčou, Martinem, Tedem a Ellou). Dohodli jsme se tedy na variantě, že já s dětmi pojedu a Petr zůstane doma a aspoň si bude moct odpočinout. Co si budeme povídat, dvě děti občas odpočinek vyžadují a o to víc, když vás bolej záda. 

Pár dní před odjezdem, jsem obměnila posádku auta a po vyloučeném Petrovi, jsme si přivzali do posádky neteř Anetku. 

Byla jsem z té cesty maličko nervózní, protože jsem na řízení byla sama a navíc na noční přejezd a ještě po nevydařené předchozí noci, kdy se Amí často budila. 

Ale co, když je kafe a kola, všechno jde. Cesta nakonec byla docela dost v pohodě. Dokonce i přes to, že děti až tak moc nespali. Budíka jsme měli na 3:30 ráno a ve 4:00 už jsme vyjížděli z garáže a mávali rozespalému tátovi (asi už se těšil dost zpátky do postele). Do výjezdu z Prahy byli ještě všichni vzhůru a pak to na dálnici zařízli. Následující hodinu a půl až dvě všechny poctivě spaly. To se změnilo s první pumpou, kde jsem zastavila primárně kvůli tomu, že už jsem potřebovala hodně čůrat a taky doplnit kávu. S vypnutím motoru byli skoro všichni vzhůru. Pak už to jelo. Neustále někdo něco potřeboval. Obvykle šlo o čůrání, ale taky hledat věci, které Amálie s radostí zahazovala a pak hrozně žadonila, že to chce zpět nebo někdo urgentně hledal něco, co bylo samozřejmě v kufru. Každopádně to docela uteklo, nikdo moc neplakal a kolem 10:30 jsme konečně přijeli do Gerlosu. V apartmánu jsme si vybalili věci a zašli jsme si do restaurace na jídlo. Po té dlouhé cestě jsem neměla moc náladu jít hned na nákup a vařit. Navštívili jsme Dahuam.202. Super restaurace, kde dělali hamburgery a měli dobré hodnocení. Hned u vchodu děti dostaly pastelky a omalovánky a v přízemí byl dokonce dětský koutek.

Po obědě jsme vyrazili na procházku po okolí. Nádherná cyklostezka, která vedla kolem řeky. Na jejím konci bylo obrovské dřevěné hřiště, kde se děti mohly realizovat. Ideální cíl na procházku s dětmi. Anetka byla ráda, že může vézt kočárek a já, že ho můžu někomu předat. Asi po dvou hodinách jsme se vraceli zpět na apartmán. Matěj nám v průběhu hraní si usnul normálně na zemi, na koberci. Byl z té cesty asi dost vyčerpanej a já se mu ani nedivím. 

Zatímco jsme byli pryč, Ilča s rodinou byli na výletě ve Finkau a společně jsme se potkali až doma kolem 16:00. Já jsem si v mezičase, kdy Amálka spinkala v kočárku, stihla zaběhnout podél lanovky nahoru na kopec. Doma teď jezdím každý den na kole, ale běhat nemůžu, protože mě bolej nohy. Tady jsem se to rozhodla risknout, bolelo to, ale dalo se běžet. A abych toho neměla málo, tak když šly večer spinkat, tak jsem běžela ještě jednou do lesa. To už mě ty nohy bolely tak, že se z toho umrtvily a nebylo cítit prakticky nic. Asi se doma zase vrátím k jízdě na kole. 

Večer po desáté, už bylo v apartmánu ticho. Všichni jsme byli tuhý. Byl to náročný, ale krásný den.

IMG_6653

Den 2 - Isskogel

Ráno nám dali děti budíček tak na 7:30. Nebo tedy mluvím teď za sebe. Ilča už tou dobou byla asi 3 hodiny vzhůru. Holky si to tady evidentně trochu přehodily. Mě Amálka furt vstávala v Praze a Ella hezky spinkala a tady si to vyměnily. 

Po snídani jsme vyrazili pěšky směr lanovka tady u nás v Gerlosu, ta vedla na Isskogel. Při ubytování jsme dostali jakési potvrzení o tom, že jsme tu ubytovaní a dostali jsme zdarma 3 denní permanentky. Už v lanovce jsme byli všichni úplně vyplesklý. Ty zelený kopce jsou prostě top. Strejda Martin si hned na start dovolené zadělal na problém. Děti si ho totiž dost oblíbily. Projevil velký zájem si s nimi hrát na dinosaury, a to neměl dělat. My s Ilčou, už jako zkušené mámy, víme. Nic se nemá přehánět, protože co nechceš je, mít na sobě nalepené všechny děti z okolí. Od prvního dne byl tedy Matěj na Martinovi definitivně přilepenej. Takže v lanovce musel jet samozřejmě s ním. 

Na kopci na nás čekala obří kuličková dráha. Za 2Eura si koupíte v automatu dřevěnou kuličku a na následující hodinu je o zábavu postaráno. Matěj s Tedíkem měli tuhle atrakci a Amí s Ellou se mrcasily kolem jezírka a Amí tam házela kamínky. 

Jednu věc musím Rakušanům fakt nechat. Umějí naprosto fantasticky spojit horský turismus se zábavou pro děti. Tady už pochopili, že rodiny s dětmi jsou největší business. Takže u každé horské chaty máte gigantické dětské hřiště, eco farmu se zvířátky a mile vás k sobě lákají. Vědí totiž, že když si tu děti pěkně hrají, vy u nich utratíte prakticky vše, co máte. Naštěstí tady brali karty, takže se utrácelo. 

V průběhu dne nám malé holčičky různě usínaly v kočárku, a to byl ten epesní okamžik, na který jsme čekali a kdy jsme se všichni tři mohli prostřídali v cestě na vrchol Isskogelu 1900 m.n.m. Snažila jsem se to běžet, ale jakože to dost nešlo :). Bylo to fakt hodně do kopce, navíc musíte furt předbíhat turisty a taky jsem byla docela unavená a prostě to bolelo. Takže alespoň rychlochůzí co nejdříve k vrcholu. Ovšem i to šlo těžko, když jsem v průběhu dvakrát telefonovala a natáčela videa. Nejkrásnější mi přišla ta část od kříže po hřebeni. Připomínalo mi to jak jsme spolu běželi s Petrem po Hardangerviddě v Norsku. 

Když jsem se vrátila po hodině a čtvrt zpět, Amá stále spinkala a v chatě už se hodovalo. Matěj baštil špagety a Anetka na mě čekala s tím, že si dá hranolky a já nějaký povidlový knedlík alá buchtičky se šodó a zapít poctivě radlerem.  

Pro cestu zpět, jsme měli s Ilčou výtečný nápad. Říkaly jsme si, že by bylo fajn si to dolů ještě sejít. Že Martin, Anetka, Matěj a Ella pojedou lanovkou (Matěj a Anetka se dost těšily) a my to dáme dolů a za chvíli se tam přeci potkáme. Vcelku jednoduchý plán. Mohl nás možná zarazit hned první ukazatel, který říkal, že cesta dolů je na 2,5 hodiny. Nicméně takovýhle prkotiny nás nikdy nezastavěj. Kdo by neměl rád jít několik kilometrů z kopce dolů za ostrého horského slunce s dětmi v kočárku, že? A k tomu se ztratit. K nezaplacení! Z naší procházky se nakonec stal bolestivý běh. Martin na nás totiž čekal, se všemi dětmi hodinu ve vedlejším apartmánu, protože neměl správné klíče a chtěly jsme ho trýznit co nejméně. 

Tento večer jsme byli všichni naprosto vyčerpaní. Já už několik měsíců kvůli bolesti nohou neběhám, pouze jezdím na kole. Tady jsem pro změnu běžela rovnou více, než jsem chtěla. Díky bohu, Amí byla v noci vcelku milosrdná.

Den 3 - Finkau

Každé ránu tu máme trochu dilema s předpovědí počasí. Vždy to ukazuje, že bude pršet a pak se pečeme v nepromokavých věcech, protože je krásně. Naštěstí pro dnešek to zase dopadlo dobře a začalo pršet až když jsme se vrátili domů. 

Finkau bylo asi 20 minut jízdy autem. Hned u parkoviště byla chata Familienhotel Finkau, u které bylo velké dětské hřiště i menší farma. Takže, jen co jsme se vyprdelili z auta, děti už si zase hráli. Museli jsme se tedy smířit s tím, že na výlet vyrazíme až trochu ukojí ranní hrací deficit. 

No, byli jsme na ně dost zvědaví, protože na úvod je čekal asi 2 km strmý kopec. Naštěstí to byly takové ty klikaté cestičky lesem a podél byla spousta nádherných vodopádů. Cesta byla součástí nějaké naučné stezky, takže co strom, to nějaká informace. Bohužel pro nás, v němčině. Naším cílem bylo dolézt na takovou horskou chatu, kde bylo občerstvení a krásný výhled. Tam jsme ochutnali náš první Kaiserschmarrn a byl vynikající. 

Jelikož byl čas oběda, byl to i čas, kdy choděj Ella a Amí spinkat. Vymysleli jsme to tedy tak, že Martin vezme dolů na hriště Teda a Matěje a my holky si vyrazíme na dámskou jízdu více do hor. Byla to krásná procházka, tedy aspoň pro nás, co máme rádi cestu do kopce. Amálka stále neusínala, tak jsem ji vytáhla z kočárku ven a šla pěšky. Když už začala být cesta dál furt stejná, zastavily jsme se u potoka, a pak jsme to otočili na cestu zpět. 

Když jsme se vrátili k chatě, opět jsme se vrhli na svačení. Amálka už konečně spinkala a Matěj už do sebe tlačil špagety. Pak jsme až do večera zůstali na tomto hřišti, kde si děti nadšeně hráli. 

Den 4 - Zillertal a odjezd domů

Ráno padlo definitivní rozhodnutí. Všechno to sbalíme a večer už pojedeme ze Zellertalu rovnou domů. Zillertal byl totiž přibližně půl hodinu jízdy, a to už rovnou v našem směru a ono s dětmi je každá půlhodina k dobru k nezaplacení. Takže jsme dopoledne strávili tím, že jsme už uklízeli apartmán a nosili věci do auta. Škoda jen, že jsme museli naspod do auta nacpat nejprve kočárek, který jsme v Zillertalu zase tahali ven. Bez toho by se to bohužel nenacpalo do auta. Upřímně, už se těším, až doba kočárková skončí. Ten krám obzvláště v tomto autě zabere 70% kapacity. Takže jsme si ten tetris užili rovnou několikrát. 

V Zillertalu už nám neplatily tickety na lanovku, takže jsme je museli koupit. Nicméně, to co na děti čekalo nahoře! Totální paradise. V tomhle hradu bylo snad všechno. Přišlo mi, že se tam jen neustále hledáme. Netrvalo to dlouho a přišel čas oběda. Nedaleko byla nad jezerem krásná restaurace s výhledem do údolí a kolem se pásli koně. Restaurace, jak jinak než s dětským koutem.  

Po obědě jsme měli chuť se před cestou autem ještě projít. Vydali jsme se k nedalekému jezeru. Tam se Matěj vrhl okamžitě do vody. Leze do vody prakticky všude, tak mi to nepřišlo divné, ale pak mi Martin říkal, že voda má 16 stupňů :D. Když lezl z vody ven, tak už jsme v dálce viděli déšť, a jak se to valí na nás. Naštěstí jsme s sebou měli všichni nepromokavé hadry a u jezera se dalo schovat pod střechu. Nebyla to dlouhá přeháňka a jak rychle déšť přišel, tak i odešel. 

Když jsme se dostatečně pokochali výhledem, zjistili jsme, že čas odjezdu se neodvratně přibližuje. V ten okamžik Ilča zavelela, že je čas kávy a štrůdlu, a že nejlepší mají na mezistanici lanovky. Sice jsem si tam nedala štrůdl, ale zato jsme měli fantastický Kaiserschmarrn. Po příjezdu dolů do Zillertalu už začalo docela dost pršet. To nebylo nejvhodnější počasí na nakládání věcí do auta. Všimli jsme si z okna, jak lidé parkují přímo pod lanovkou na parkovišti pro skibusy, které byly pod střechou. Vzhledem k tomu, že v létě skibusům moc nepřekážíte, tak tam bylo docela dost místa. Nechala jsem děti čekat uvnitř a mezitím jsem rychle utíkala pro auto, abychom nebyli promoklí všichni. No a pak znovu přišel tetris. Bylo to dost na knap, ale vešlo se to. 

Bylo přibližně 17:30, když jsme zahájili cestu domů. To bylo úplně super, protože jsme se stihli vrátit domů ještě před půlnocí a normálně se vyspat. Matěj se tedy dost vyspal už v autě. Vlastně usnul skoro hned za hranicemi s Rakouskem. Zato Amálie, ta si s námi užívala celou cestu vzhůru a zatáhla to až těsně před Prahou. Naštěstí byla hodná, jen teda pořád něco potřebovala. Naštěstí tam se mnou byla vzhůru i Anetka a pomohla mi s ní. 

Domů jsme dorazili kolem 23.00 a táta už na nás čekal před garáží. Přenesli jsme děti do postýlek a šli spát. Tím, že jsme se vrátili ještě v sobotu v noci, jsme měli celou neděli na zotavení se. 

Výletu zdar příští štace je dámská jízda v Edinbourghu.