Italský camp Lignano 2025
Úvod
- Lignano Sabbiadoro
- Grado
- Latisana
- Venice
Souhrnné video z výletu
Cesta
Ostatně jako všechny cesty autem k moři, byla i tato neskutečně dlouhá. Snažila jsem se jít spát v předvečer odjezdu co nejdříve, ale obvykle nemůžu usnout a to samé se mi dělo i teď. Babička s Jáchymem k nám přijeli přibližně v 8 večer a pak se společně šli koukat na nějaký film zatímco já, jsem odpočívala. Budíček zazvonil ve 3:30 ráno. Děti byly jako vždy natěšené na cestu, takže jim po naledoění do auta chvíli trvalo než usnuly. Přibližně 3 hodiny to trvalo, zatímco tak napůl spaly a nebo odpočívaly. Naštěstí takhle brzy ráno byla Praha a vlastně i celá cesta v pohodě a bez kolon. Celou destu bylo hodně zatežno a docela zima, ale spoléhali jsme na babičky předpověď, že jakmile přejedeme Alpy, tak že bude svítit sluníčko. No, a naštěstí měla pravdu. Cestou jsme si udělali krátkou zastávku s vyhlídkou na kraji Itálie a pak jsme smažili směr Lignano, kde už nás čekala Danka s rodinou, kteří vyrazili na noc a cestou přespávali v autě na odpočívadle.
Po příjezdu do kempu jsme dlouho neváhali a rovnou vytáhli z kufru plavky a zamířili do bazénu. Děti byly nadšené, spousta tobogánů, klouzaček a různých bazénů, kde si každý našel to svoje. Matěj mi okamžitě někam zmizel se staršíma dětma a Amálka taky byla, jakoby uměla v pohodě plavat a nic ji nebránilo, to mě trochu děsilo, protože plavat stále moc neumí :).
No a pak přišlo na řadu vybalování. Musím říct, že náš kemp ač byl super, museli jsme se všichni trochu naučit, jak spolu žít na tak malém prostoru. Celý bungalov byl menší než naše roztocká koupelna. Pro další roky tam mám případně vyraný jiný model chaty. Né o moc větší, ale i o kousek, je fajn.
Testování místní pláže
Po obědě jsem si já sama bez dětí vyjela na 50 km na kolo. Cyklostezsky jsou tu skvělé. Trochu jsem byla překvapená, že za 50 km jsem nepotkala téměř nikoho, ale samozřejmě mi to nevadilo. Vybrala jsem trasu do Latisane a zpět. Centrum bylo velice maličké, ale vypadalo to jako sympatická italská vesnička.
Den dva
Super zážitek byl půjčit si šlapadlo. Problém byl, že jsme chtěli pouze jedno, ale bylo nás 7 na šlapadlo je standardně pro 5 lidí. Nakonec jsem to ukecala, že jich pojede 6 s tím, že já poplavu kolem nich. Trochu jsem se bála dětem svěřit Amálku a nechat je někam plout na hodinu na širé moře, ale zvládlo se to v pohodě a myslím, že si to užili.
Odpoledne jsem si dala zase kolo. Tentokrát jsem jela směrem na Riserva Naturale Foci dello Stella. Byla to přírodní rezervace plná ptáků, výhledů na moře.
No a večer, jak jinak než do Luna parku. Děti tu chodí spát zásadně až kolem 23:00. Na druhou stranu, ráno spinkají jak růženky do 10:30.
Den tři a čtyři
Dny začaly mít dost podobný charakter. Jen je rozdíl v tom, že jsme si zašli na oběd na vynikající pizzu. To je prostě výhoda Itálie, že zebemenší pajzl má skvělou pizzu. Děti jsou každý den v moři několik hodin a nechce se jim ven.
Dokonce jsme si na pár hodin vyjeli i na místní trh, který je vyhlášený. Babička tam aspoň mohla utrácet jak divá.
Odpoledne, po obědě, chodíme do bazénu. Během této doby já jezdím na kole. To je důvod, proč jsem si s sebou vzala kolo z Roztok. Třetí jízdu na kole jsem už nechtěla kroužit po okolí, protože tyto cyklostezky už znám, a tak jsem si popojela asi 50 km autem a pak jsem vyrazila do městečka Grado. To bylo tedy moc krásné. Příště, bych se možná podívala po nějakém ubytování tam. Krásné historické centrum, promenáda a opět písečné pláže.
Venice
Na výlet do Benátek jsem se hodně těšila. Vlastně už od doby, co jsem věděla, že jedeme do Lignana. Léňa zde byla na Nový rok a vyprávěla nam o ostrovech Burano a Murano, takže hlavní plán vedl tam. Já jsem v Benátkách byla před 3 lety s Petrem a babička zase před 20 lety s taťkou, ale už je to dávno. Všichni nám dopředu vyhrožovali, že Benátky budou v létě děsivé a z toho, co jsem viděla před těmi třemi lety jsem tomu věřila. Nicméně letos nově se musíte do Benátek registrovat. Zaplatit si vstup, který se pohybuje mezi 4-10 EURo/Os v závislosti na tom, zda je víkend, všední den. My jsme to bookovali v neděli a nejbližší možný termín byl čtvrtek, takže doporučuji případně neváhat a hned si to rezervovat, abyste stihli. Tentokrát jsem se rozhodla si připlatit za parkování, ale být v centru. Nechtělo se mi ve 40 stupních ještě přejíždět lodí. Takhle jsme měli hlídané parkoviště San Marco a ještě nám před příchodem vyvětrali auto. Na druhou stranu jsem v parkovacím domě parkovala až v 8. patře, což v těch nízkých garážích byl naším Volvem docela oříšek.
S sebou jsme vzali i Anetku, z počátku se jí moc nechtělo, ale nakonec se ji to snad líbilo. Procourali jsme celé město a po asi 4h jsme rozhodli, že nám to vlatně stačilo a ostrovy Burano a Murano odložíme na jindy.
Každopádně Benátky byly poloprázdné, nic nesmrdělo a ani se nepotápěly. Moc se mi to líbilo.
Poslední den a cesta domů
Trochu jsem to tady zkrátila, většinu dní jsme trávili dost stejně, ale bylo to skvělé. Miluju kempy a obvzlášť, když jsou takhle hezké a moderně vybavené. Už jsme zahájili diskuzi, zda sem pojedeme příští rok znovu. Poslední večer jsem dětem koupila ještě pár žetonů do Luna parku, tak byly šťastné a nakoupili jsme nějaké dárečky domů. Především sýry, těstoviny a prosecco.
Děti už se hodně těšili na tátu a především tedy hlavně na Arnolda. V sobotu ráno jsme si dali budíka na osmou a už jsme jen uklízeli. Bylo potřeba bungalov předat řádně uklizený. Většinu jsme si předbalili už večere, ale stejně toho bylo hodně. Nicméně, vyšlo nám to tak akorát. V 09:45 jsme měli hotovo. Připravili jsme si plavky, že ještě vyrazíme k bazénu se zchladit, ale bazén otevíral až 10:30, což se nám už nechtělo čekat. Takže jsme si dali studenou sprchu a nasedli jsme do auta. Cesta byla dlouhá. Jeli jsme v kolonách prakticky od chvíle, kdy jsme nasedli do auta. Naštěstí díky Waze jsme pak ušetřili nějaký čas, kdy jsme se vyhýbali Salzburku. Tam jsme dokonce předjeli Danku, která vyrážela hodinu před námi.
Do Roztok jsme dojeli asi ve 23:00. Babička už se hodně těšila domů, takže s Jáchymem rovnou nasedli do auta a pokračovali směr Andělka. Já jsem po tolika hodinách řízení byla úplně vyšťavená a těšila jsem se především do postele.
