Po Dánských dunách
Základní info
Posádka
Zuzka, Petr a Matěj
Ubytování
Různě v apartmánech
Termín
13.10. – 22.10.2019
Harmonogram
1100 km autem a 550 km lodí Trasa: Skagen, Kattegat, Aarhus, Aarborg, Frederikshavn, Grenen, Rubjerg Mile, Klitmøller, Sønder Vorupør, Thyborøn, Hvide Sande, Billund Legohouse a Legoland, Ebeltoft, Kalø Castle, dolmeny, Sæby, Rubjerg Knude Fyr
Úvod
Tento výlet jsme si již jednou naplánovali na konec srpna jako cyklo výlet. Matěj měl být spokojeně u babičky na chatě a my jsme si měli romanticky šlapat na kole napříč Dánskem. Všechno to znělo ale až moc dokonale. Čím více se blížil termín, tím více jsme si uvědomovali, že Matěje nejsme schopni na týden opustit. Pocit, že jsme někde uprostřed Dánska, bez možnosti se co nejrychleji vrátit do Čech, nás každý den lámala víc a víc. Nakonec jsme to všechno zrušili a odletěli jsme společně do Čech, kde jsme sice Matěje k babičce dali, ale byli jsme mu aspoň na blízku.
Myšlenka na procestování Dánska se ale uplně nevymýtili. Naopak, ještě více se prohlubovala, a tak jsme se rohodli, že to před naším stěhováním z Norska ještě realizujeme. Pojedeme ale všichni tři společně. A né teda na kole, ale raději autem.
Den 1 - Cesta lodí z Osla do Frederikshavnu
Odjížděli jsme v neděli večer. V čase, kdy už Matěj obvykle spinká. Tentokrát jsme se poučili oproti naší předchozí jízdě lodí a vzali jsme si kajutu s rozdělenými postelemi s tím, že do prostřed, mezi ty postele, zkusíme narvat dětskou postýlku. Mělo nás to uchránit toho, aby Matěj do půlnoci běhal po pokoji. Takhle v postýlce nemůže utéct a nakonec to vzdá.
Trochu jsme se báli, zda nám tento plán vyjde. Netušili jsme, jak je kajuta ve skutečnosti veliká, ale naštěstí tam postýlka zapadla uplně na centimetr přesně. Až na počasí to začalo dobře.
Nic nemohlo být lepší. Matěj nám usnul až rekordně rychle. Měli jsme trochu hlad a Petr potřeboval udělat něco málo do práce. Kousek od nás byl lounge, ve kterém mi paní nabídla akci 1+1 zdarma, kde bylo v ceně nějaké zobání, káva čaj a krásný výhled na moře. Výhled se nám bohužel ztratil asi po 10 minutách jízdy, protože se setmělo a jakmile jsme vypluli z fjordu, už byla všude pouze černo-černá tma.
Těšili jsme se, že se konečně dobře vyspíme. Paradoxem bylo, že Matěj krásně spinkal a my dva jsme se celou noc a část rána oslovovali větou “Taky pořád nemůžeš usnout?”. Když jsme pak konečně opravdu usnuli kolem 3:30 ráno, tak nás v 6:30 vzbudilo hlášení, že už připlouváme k břehům Dánska.
Den 2
Vystoupili jsme z lodi a rozdělili jsme se. Petr vyrazil do půjčovny pro auto a já čekala v Color Line hale s Matějem a věcmi. Tady nás čekal náš první stresík. Petrovi nechtěli pujčit auto, protože si nepřečetl, že musí mít s sebou kreditní kartu, bez které to nelze vyřídit. Na poslední chvíli jsme začali shánět někoho s kreditní kartou, ale to se nakonec ukázalo jako špatný nápad, protože majitel té karty, by tam musel být s námi. Výmluva nešťastného otce, který tvrdil (což byla pravda), že má v přístavu ženu s malým dítětem, které je nemocné a musí je nějak vyzvednout, nakonec vyhrála. Paní na pobočce došla k závěru, že je jí to vlastně jedno. Ona není zaměstancem Hertz, ale zaměstnancem autoservisu, které Hertz pouze pomáhalo s výdejem aut.
Naš první špendlík na mapě bylo městečko Skagen, které je nejsevernější město (vesnička) v Dánsku.
Skagen
Foukal docela silný vítr. Matěj standardně nechtěl nosit čepici. Vzhledem k jeho nemoci nás to dost trápilo. Museli jsme to vyřešit návštěvou kavárny. Prvotní stres se musel trochu srovnat kofeinem. Jako první jsme při výlezu z kavárny ztratili George (Aťu). Známý plyšáček, kterého ztrácíme na každé dovolené. Opět vítězoslavně nalezen. Další stres, tentokrát jsme to šli zahnat jídlem. Petr se vytasil s nějakou rybí restaurací, kterou našel na TripAdvisoru. Matěj, který miluje krevety, tady nakonec objevil kouzlo slaniny a na krevetu ani nesáhl. Když jsme pak nasedli do auta, asi po 200 metrech jízdy, jsme zahlédli první pláž. Tak jsme se zase vysoukali všichni z auta a vyrazili se kousek projít.
Další zastávkou byl slavný Skagen Grey lighthouse, který byl opravdu jako z pohádky.
Grenen
Ještě pořád jsme nebyli na úplném severu, a tak jsme pokračovali dál do místa zvaného Grenen. Je to místo, které je takový přírodní fenomén, potkávají se zde a narážejí do sebe dvě moře (norské a baltské). Od tohoto soutoku se tomu říká Kattegat. Kdo sledoval seriál Vikingové, tak si možná vzpomene. Ten rozdíl moří můžete dokonce vidět i vizuelně. Každé má totiž trochu jinou barvu. Bohužel, k naší smůle, měli zrovna Dánové týden prázdnin, takže místo, které jsme si vysnili jako liduprázdné, úplně bez turistů se změnilo ve frekventovanou dálnici lidí pochodujících na Grenen. I tak to stálo za to. Jen se nám tam nechtělo pobýt moc dlouho.
Stále foukal brutální vichr, a tak jsme opravdu dlouho nezdržovali. Přeci jen, čeká nás ještě cesta daleká do našeho prvního ubytování v Klitmoller.
The sandburied church
Cestou jsme si udělali ještě krátkou zastávku na The sandburied church, zde se, jak už název napovídá, nachází kostel, který se pomalu ztrácí v písku a musejí ho pravidelně vyhrabávat ven. Tátovi se tam podařilo sehnat nám kafe, po kterém se nám už dlouho sbíhaly sliny. Nutno dodat, že toto bylo asi poprvé, kdy jsme pili kávu s příchutí spáleného popcornu. Ačkoliv se snažíme neplýtvat jídlem, tato káva šla rovnou do křovin.
Rabjerg Mile
Poslední zastávka tohoto dne byla vyhlášená duna Rabjerg Mile. Jedná se o největší pohyblivou dunu vůbec. Každý rok se tato duna posune až o 15 metrů na sever.
Klitmøller
Po asi hodině jízdy po západním pobřeží jsme pak konečně přijeli do našeho městečka, kterému se přezdívá Cold Hawaii. Je to ráj surfařů, kitařů a dalších sportů, ke kterým je potřeba vítr. Nikdy nás nenapadlo, že tito nadšenci provozují tyto sporty i přes podzim v neoprenech. Nicméně v našem guesthousu jich bylo hned několik.
Poprvé jsme zkusili Guesthouse, je pravda, že nepatřil zrovna k nejlevnějším, ale oproti hotelům a jiným penzionům byl velmi dobře vybaven a nakonec to bylo skvělé. Jsme rádi, že jsme mu dali přednost. Nakoupili jsme si suroviny a udělali si večeři ve společné kuchyni. Večer Matýsek usínal v dobré náladě. My jsme si tak mohli dát skleničku prosecca a ačkoliv jsme plánovali jít koukat na nějaký film a dát si saunu, nakonec jsme si hezky pokecali se dvěma Američany, se kterými jsme se potkali v jídelně . Primárně o tom, jak superdebilní prezidenty oba státy máme.
Den 3
Ráno jsme hned po snídani vyrazili k dunám a moři. Nebylo zrovna pěkné počasí, střídal se silný déšť se slabším. Důležité na téhle dovolené je, že jsme si konečně vzali nepromokavé věci. Téměř každý den jsme se za to chválili. Matěj by šťastný, že mohl skákat do kaluží. My jsme poprvé zažili suché nohy po propršeném dni. Opravdu osvěžující zkušenost.
Sønder Vorupør
Kousek od nás bylo městečko Sønder Vorupør, které bylo známé svým akváriem a krásným dlouhým molem do moře. Vzhledem k dešti, jsme se rozhodli, si městečko prohlédnout na etapy. Nechtělo se nám Matěje tahat z auta, když tam byl tak krásně a spokojeně připoutaný. Takže jsme se prostřídali a vždy jeden z nás zabavoval za oknem Matýska.
Při cestě z mola jsem nám koupila kafe. Konečně chutnalo jako kafe a né jako popcorn. A to bylo z automatu.
Akvárium jsme vynechali, protože jsme mířili do městečka Thyborøn, kde mělo být akvárium ještě větší.
Cesty na Thyborøn vedly dvě. Jedna, která byla výrazně rychlejší, ale s převozem na trajektu a druhá, která vedla okolo delší cestou. Mrkli jsme na internet, abychom zjistili jaký je jízdní řád trajektu a vyrazili jsme na trajekt variantou číslo jedna.
Posledních pár kruhových objezdů před nájezdem na loď jsme začali registrovat cedule, že trajekt je zrušen. Proběhlo rychlé googlování, kdy jsme došli k závěru, že internet ani cedule asi nelžou a museli jsme to opět celé objet zpátky. Zabili jsme tedy v autě hodinu navíc oproti původnímu plánu. Ale musíme říct, že ta cesta sem byla opravdu malebná a vlastně jsme toho nelitovali.
Thyborøn
Akvárium nebylo nijak speciální tím, jaké mělo ryby, ale bylo dělané pro malé děti, aby si tam mohli hrát, běhat a hladit žraloky a rejnoky. Rejnoky si utíkala hladit primárně máma. Při odchodu jsme Matějovi pořídili kyblíček s hračkami do písku, aby si na pláži a ve vaně mohl hrát.
Když jsme vyšli z akvária ven, hned jsme si všimli obrovského, ale vkusně vytvořeného pomníku. Byl věnován obětem lodí z bitvy u Jutska z první světové války. Co kámen, to jedna potopená loď. Opodál na pláži pak byly zbytky vraků těchto lodí, které tam zůstaly dodnes jako vzpomínka.
Velká část západního pobřeží je národní park Thy. Krásná příroda, krásné baráčky. Bylo to pěkné i když jsme seděli jen v autě.
Hvide Sande
Poslední destinace tohoto dne. Zde jsme si pronajali baráček kousek od pobřeží se saunou a spa uvnitř. Matěj byl opět nadšený, že mohl objevovat nové prostředí. Hlavně byl teda rád, že je konečně z auta venku a může se hýbat. Vypadalo to, že si dost oblíbil velkou spa vanu. Snad ji nebudeme muset pořizovat i domů, ale tam se vám vééšlo hraček! I máma se tam vešla.
Když šel Matěj spát, tak jsme si i my udělali pohodu. Rozehřáli jsme si sauničku a pak jsme si ještě dali i tu vanu. Žijeme čistě nespotřební život :).
Den 4
Cestou zpátky domů jsme si všimli upoutávky na Sculpture park z písku. Když jsme se k tomu blížili, tak jsme z toho měli pocit kýčovité atrakce, ale ve výsledku se nám to nakonec děsně líbilo. Tématika celého parku je Robotika – co roboti můžou a co nemůžou a čím se liší/neliší od nás lidí. Umění opravdu krásné na pohled, které v sobě skrývá spoustu práce.
Po několika náročných dnech jsme Matěje chtěli dát spát do postýlky po obědě, aby si odpočinul, protože následující den bude zase trochu náročný.
Když usnul, dali jsme si ho na chůvičku a vyrazili jsme si s tátou sami k moři. Chvilku se projít po pláži. Měli jsme štěstí, zrovna se rozsvítilo slunce. Když se pak vzbudil, tak jsme ho tam samozřejmě vzali s sebou taky. Skákali jsme na připlouvající vlny a házeli do nich kamínky. Tahle srandička nám vydržela asi 2 hodinky. Když máte dítě, tak můžete dělat krávovinky v moři a nikomu to nepřijde divný, protože přeci máte dítě. V našem případě to byla i naše zábava. Bylo opravdu nádherně. Ze zimních věcí jsme se najednou mohli trochu vysvléknout, sundat si boty a cákat se v moři.
Když jsme se vrátili, celkem vymrzlí jsme byli. Díky bohu, že tam byla ta sauna a vířivka. Pořádně se prohřát
Den 5
Ještě v předvečer odjezdu jsme si sbalili věci, abychom ráno mohli opravdu zavčas vyrazit do Billundu. Do Legohouse se totiž objednává na konkrétní čas. Přejezd nám trval asi hodinu a přijeli jsme (i přes tátovo remcání, že nám všechno hrozně dlouho trvá) akorát na čas.
Billund
Legohouse je nově postavená budova nedaleko Legolandu. Celé je to hlavně o tom, že je to taková play and build factory. Spousty kostiček, spousty dětí. V přízemí je pak něco z historie Lega, jak začínalo, a jak si stojí dodnes.
Byli jsme totálně nadšení. Celé to bylo dost interaktivní a moderní. Byly tam sice hordy lidí, ale ani nám to nevadilo. Fakt jsme si to užili.
Při odchodu jsme dostali každý 6 lego kostiček a mohli jsme si vygenerovat na jméno jednu z jedinečných kombinací, jak složit 6 lego kostiček. Protože možností je cca 900 000 000.
Ačkoliv fun shopy obvykle nenavštěvujeme, tak tady nám to nedalo a vytvřili jsme si každý svého lego panáčka. Takže si přivezeme panáčky Zuzka, Petr a Matěj a Bája. Snažili jsme se, aby se nám to co nejvíce podobali, ale asi by to kromě nás nikdo jiný nepoznal.
Kousek od Legohouse byl rovnou i Legoland. Ten je stále původní, nějaké části obnovují a přidávají i nové. Měli jsme z toho pocit lehce zašlé slávy, ale i tak se nám to dost líbilo. Matěj se nesl na krku a občas jsme ho nechali proběhnout. Nejvíc si užli část Duplo, kde byla spousta prolejzaček pro tyto malé šmouly.
Tento výlet byl dárkem pro Matěje, protože tady slavil své druhé narozeniny. Pravda je ale taková, že to bylo hlavně naše přání. Co si budeme povídat, Matěj z toho zatím nic moc nemá.
Doufali jsme, že ho to tady unaví, protože nás čekal delší přejezd. Tentokrát na východní pobřeží do městečka Ebeltoft. Cestou jsme míjeli Aarhus, druhé největší město Dánska plné umění, ale pokud se můžeme rozhodnout, zda se jít podívat do přírody a nebo do města, raději volíme přírodu, a tak jsme to vynechali a jeli dál. Další apartmán, který si Matěj fakt užil. Plánujeme si na léto pořídit dodávku, ale tohle cestování po nových aprtmánech má také něco do sebe.
Den 6
Ráno nás přivítalo typické dánské počasí – zataženo, lehké mrholení a vítr, který vám připomene, že jste pořád na severu. Oblékli jsme nepromokavé vrstvy a vyrazili směrem ke zřícenině Kalø Castle.
Tahle více než 700 let stará ruina je dnes citlivě zrekonstruovaná a působí překvapivě zachovale. Už samotná cesta k ní stojí za to – vede po historické kamenné hrázi, která se táhne přes vodu a dodává místu zvláštní atmosféru. A aby toho nebylo málo, v 16. století tu byl vězněný i pozdější švédský král Gustav Vasa.
Kalø Castle
Cestou dál jsme ale narazili na realitu cestování s malým dítětem. Matěj v autě spustil zoufalý pláč – chtěl teplý čaj. A my? My ho samozřejmě zapomněli připravit. V tu chvíli jsme si připadali jako rodiče roku… jen v opačném významu. Naštěstí jsme čaj po cestě sehnali a krize byla zažehnána. Dítě spokojené, rodiče o něco pokornější.
Po cestě zpátky na apartmán, jsme měli v plánu, jít se podívat na známé dánské dolmeny (megality). Jako první jsme jeli na Knebel Poskær Stenhus. Monumentální stavba prehistorických lidí. Tady si člověk uvědomí, že některé věci tu jsou tisíce let a stále stojí.
Megality
Po návratu z Kalø jsme měli v plánu zastávku u dánských dolmenů – prehistorických megalitických staveb, které jsou rozeseté po celé krajině. Zamířili jsme k Knebel Poskær Stenhus.
Monumentální kamenná konstrukce, kterou lidé postavili před tisíci lety, má v sobě něco až neuvěřitelného. Člověk si tam uvědomí, jak krátká je jeho vlastní časová stopa – a jak dlouho už některé věci prostě jen stojí a mlčky odolávají času. Po návratu na apartmán jsme si řekli, že si dáme oběd a Matěj si v klidu schrupne. Realita? Hodinu skákal po posteli a spánek nikde. Po chvíli jsme uznali porážku, znovu se oblékli a vyrazili do centra Ebeltoft.
Ebeltoft
Jakmile jsme dorazili, spustil se pořádný liják. Naštěstí jsme stejně plánovali zastávku na kávu, takže se to vlastně docela hodilo. Matěj si dokonce dobrovolně nechal nasadit kapuci – což je samo o sobě důkaz, že pršelo opravdu hodně.
A pak přišlo milé překvapení. Historické centrum Ebeltoftu je nádherné – úzké uličky, hrázděné domy a celkově atmosféra, která vás okamžitě zpomalí. Není náhoda, že se objevuje mezi doporučenými místy na VisitDenmark.
Den 7
Ráno jsme začali stylově – návratem do centra Ebeltoft, kde jsme měli ještě jeden rest. Čekala nás návštěva Fregatten Jylland, původní dánské královské fregaty, která dnes slouží jako muzeum.
Pro nás to byla zajímavá historická zastávka, ale upřímně – hlavní hvězda byl opět Matěj. Nadšeně pobíhal mezi jednotlivými palubami, schody nahoru, dolů, tam a zpátky… ideální kombinace historie a dětského hřiště v jednom.
A pak přišel ten moment – 19. října. Náš klouček slaví narozeniny!
Rozhodli jsme se k tomu přistoupit opravdu velkoryse. Nechali jsme ho dělat prakticky cokoliv chtěl, nic jsme nezakazovali a… hlavně jsme neremcali. Což je možná ten největší dárek, který rodič může dát.
Skandinavisk Dyrepark
Součástí narozeninového programu byla i návštěva Skandinavisk Dyrepark. Lákadlo bylo jasné – lední medvědi. A opravdu, vidět je takhle zblízka má svoje kouzlo.
Jenže znáte děti. Zatímco my jsme obdivovali majestátní šelmy severu, Matěje nejvíc nadchla… divoká prasata. Ano, přesně tak. Člověk plánuje vrchol zážitku a dítě si najde vlastní highlight.
Celkově nás ale park mile překvapil. Není to klasická zoo – spíš kombinace safari, přírody, historie a dětského hřiště. Takový mix, kde si každý najde to svoje.
Aalborg
Odpoledne jsme se přesunuli do Aalborg. Menší univerzitní město na severu Jutska, které má nečekaně příjemnou atmosféru. Centrum je plné úzkých uliček, kaváren a umění na každém kroku.
Obecně nás na severu baví, jak přirozeně dokážou kombinovat historii s moderním uměním. Nepůsobí to násilně, všechno tak nějak přirozeně zapadá. Upřímně – tohle se u nás v Česku zatím pořád spíš učíme.
A protože narozeniny se musí oslavit, řešili jsme zásadní otázku – čím.
Dort jsme rovnou zavrhli. Věděli jsme, že tím Matějovi radost úplně neuděláme. Volba tedy padla na jistotu – pizzu.
Objednávka byla… řekněme specifická. Pán, který ji připravoval, byl naším zadáním lehce zaskočený, ale zvládl to na jedničku. Výsledek byl přesně podle představ oslavence – a to je koneckonců to jediné, na čem ten den záleželo.
Den 8 - Aalborg
Po několika dnech přesunů, plánování a „musíme stihnout ještě tohle“ jsme si konečně dali den úplně bez ambicí. Žádný seznam míst, žádné honění. Prostě jen být. Celý den jsme strávili touláním po Aalborg. Bez cíle, bez mapy, jen tak – uličku po uličce. Občas jsme se někde zastavili, občas jen prošli dál. Přesně ten typ dne, kdy vlastně nic „velkého“ nezažijete, ale na konci máte pocit, že to byl jeden z nejlepších dní celé dovolené.
A samozřejmě… kafe. Hodně kafe. Myslím, že už je z předchozích dnů jasné, že tohle je naše cestovatelská konstanta. Aalborg je na to ideální – kavárna na každém rohu a každá láká, abyste si sedli „jen na chvilku“. (Spoiler: nikdy to není jen na chvilku.)
Město nás bavilo i tím, jak přirozeně kombinuje staré s novým. Historické domy vedle moderní architektury, galerie, street art… všechno tak nějak funguje dohromady, aniž by to působilo nuceně.
Večer jsme si s tátou střihli malý návrat do minulosti. Nakoupili jsme pár piv – tak trochu „jako za mladých let“ – a místo nějakého velkého večerního programu jsme zůstali na pokoji.
Zapnuli jsme si Červený trpaslík a jen tak seděli, pili pivo a smáli se. A víte co? Bylo to možná stejně dobré jako všechny ty velké zážitky předtím. Možná i lepší.
Den 9
Náš poslední den v Dánsku. Před námi byl ještě celý den, a tak bylo jasné, že ho nenecháme jen tak „vyšumět“. Naopak – chtěli jsme z něj vymáčknout maximum.
Sæby
První zastávkou bylo malé přístavní městečko Sæby nedaleko Frederikshavn. Na první pohled poklidné, ospalé místo, kde se nic moc neděje. Ale přesně ten typ místa, u kterého si dokážete představit, jak v létě úplně ožije – pláže, kavárny, lodě v přístavu a dlouhé večery. Taková ta nenápadná dánská pohoda.
Rubjerg Knude Fyr
ůvodně jsme sem vůbec nechtěli jet. Měli jsme pocit, že už jsme viděli dost. Jenže američtí přátelé, které jsme potkali v Klitmølleru, nám Rubjerg Knude Fyr doporučili jako absolutní must-see. A měli pravdu.
Tohle místo bylo dokonalou tečkou za celým naším putováním. Maják zasazený do písečných dun, vítr, nekonečný výhled na moře… a pocit, že jste na konci světa.
Navíc má tenhle maják svůj vlastní příběh. Kvůli erozi se každý rok posouvá směrem k moři, a proto byl nedávno celý přesunut o několik desítek metrů dál do bezpečí. Když tam stojíte, dochází vám, že to není jen hezké místo, ale i malý technický zázrak.
A možná úplně nejlepší na tom všem bylo, jak moc si to užíval Matěj. Pobíhal po dunách, vítr ve vlasech, absolutní svoboda. A přesně o tom to celé bylo.
Frederikshavn
Pak už nás čekal návrat do Frederikshavn. Vrátit auto, nalodit se a vyrazit směr domov.
Zatímco Petr jel vrátit auto, my jsme si s Matějem dali ještě poslední procházku městem. Loď už byla otevřená, takže jsme si mohli odložit věci na kajutu a vyrazit nalehko – což po těch dnech tahání všeho možného působilo skoro jako luxus.
Na lodi se nám tentokrát podařilo usnout o něco dřív než při první plavbě. Což bylo dobře… hlavně pro Petra. Zatímco my s Matějem jsme si mohli další den doma ještě trochu „dospat realitu“, on šel rovnou do práce. A upřímně – v tomhle příběhu je asi on ten skutečný hrdina.
Dánsko nás jednoduše nadchlo. Ano, nás většinou nadchne každá dovolená – ale tohle bylo opravdu výjimečné. Nikdy bychom neřekli, jak krásná tahle země je. Většina lidí míří do Kodaň, ale ten skutečný poklad podle nás začíná až severně od ní. Tam, kde je vítr silnější, krajina divočejší a zážitky o něco opravdovější. A přesně tam jsme si to zamilovali.
