Na hory do Bad Hofgastein
Úvod
Tento výlet jsme dostali jako vánoční dárek od babi a dědy, protože jsme si přáli, aby se i Amálka naučila lyžovat. Zatím jsme neměli moc příležitostí ji na lyže vzít. Přeci jen, když děti jedou někam na týden, tak mají více možností se vylyžovat.
Petr měl na leden naplánovaný z práce teambuilding s kolegy v Zillertalu a navrhl, že by se to dalo spojit, že by jel vlastně napřed a my za ním za 3 dny pak přijeli. Jen jsme vybrali jinou lokaci, protože ten Zillertal není tolik kids friendly a navíd Bad Hofgastein je prý už ozkoušený a dá se tam procházet do termálů, což děti milují.
Souhrnné video z výletu
Cesta a večerní termály
Ubytování jsme měli zajištěné od neděle 18. 1. a tím, že cesta trvá jen asi pět hodin, nemuseli jsme jet přes noc. Díky bohu – děti už jsou starší a na takovéto cesty jsou zvyklé. Ráno jsme se tedy v klidu nasnídali a kolem 9:00 vyrazili na cestu. Auto jsme si napakovali už den předem, což vždy leccos usnadní.
Matějovi se nám podařilo půjčit lyže na celou sezónu. Bohužel pro Amálku neměli správnou velikost, takže jí budeme lyže půjčovat až v Rakousku. Já si je tam musím půjčit také. Moje snowboardové boty mi jsou už malé, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet lyže. Zatím s nimi nemám moc zkušeností, ale věřím, že když umím jezdit na běžkách, zvládnu i sjezdovky. Petr si bere snowboard – prý to s dětmi zvládne.
Cesta v sobotu dopoledne byla naprosto bez problémů. Jela jsem ale opatrně, jednak kvůli tomu, že máme na autě rakev, a také proto, že venku bylo asi −6 °C a silnice byla místy namrzlá.
Kolem 15:00 jsme dorazili na ubytování. Petr už na nás čekal – setkali jsme se tak akorát. Zrovna si odnosil své věci a hned šel pomoci nám. Po příjezdu si ode mě Petr převzal děti, abych ještě před setměním stihla vyzkoušet místní běžkařské tratě. Bohužel byly na některých místech trochu bahnité, ale alespoň jsem se po dlouhé cestě autem trochu protáhla.
Ještě ten večer jsme vyrazili do termálů. Když je máme v rámci ubytování zdarma, proč to nevyzkoušet. Bazény tu mají krásných 32–34 °C, takže tam člověk vydrží poměrně dlouho, než mu začne být zima.
Day 1 - celá rodina na svahu
Na horách jsme nebyli už hodně dlouho. Vlastně od té doby, co máme Amálku. Když jí byl asi rok, jeli jsme ve stejném složení na Kronplatz, ale já i Petr jsme tam měli covid a nepustili nás na sjezdovku. A vlastně – i kdyby nás tam pustili, bylo mi tak zle, že jsem sotva vylezla ven a došla se vyčůrat, natož jezdit na lyžích.
Očekávání tedy bylo veliké. První den jsme šli na svah všichni s tím, že pro další dny se domluvíme, kdo bude s kým jezdit. Přece jen každý z nás jezdí trochu jinak. Já jsem si poprvé půjčila lyže. Dříve jsem jezdila vždy na snowboardu, ale na snowboardu se dětem pomáhá mnohem hůř, takže jsem si řekla, že i když už nejsem nejmladší, lyže prostě zkusím.
Matěj je už na lyžích opravdový matador a Amálka jím bude brzy také – podle toho, jak nebojácně lyžovala. Celé dopoledne jsme jezdili a průběžně se střídali v baru na sjezdovce. Obsluha tam trvala poměrně dlouho, takže vždycky někdo z nás vzal děti na menší kolečko, aby se nenudily.
Počasí bylo dokonalé. Celý týden mělo být nádherně a mrazivo, což je pro hory naprosto ideální.
Odpoledne kolem třetí mě už začaly trochu chytat křeče do lýtek. Nějak nejsem zvyklá na přeskáče. Zatím pomáhalo se po každém sjezdu trochu protáhnout, ale tušila jsem, že to jen tak nepřejde.
Po návratu domů jsme to vzali přes obchod a nakoupili, že si uděláme večeři u nás na apartmánu. Petr s sebou vzal naši novou horkovzdušnou fritézu, kterou se naprosto nadchnul, a navrhl, že bude rád vařit. Tomu se nedalo odporovat.
Už při večeři děti sondovaly, kdy zase půjdeme do bazénu – že se nemůžou dočkat.
Day 2 - Sportcentrum Gastein
Druhý den už jsme se přece jen rozdělili. Já jsem byla hladová po běžkách a zároveň mě bolely nohy z přezkáčů. Petr tedy vyrazil na svah s dětmi, babi a dědou. Já jsem je odvezla k lanovce a pak pokračovala do Angertaleru. Podle mapy tam měly být hezké běžkařské tratě.
Jenže paní na informacích mi řekla, že stopy nejsou protažené, a doporučila mi spíš sjet do Sportcentrum Gastein — že je to tam opravdu krásné. Říkala jsem si, proč ne. Je to sice dalších asi 25 minut jízdy, ale podle fotek to vypadalo božsky.
Cestou jsem projížděla mýtnou branou, kde jsem si musela zaplatit vjezd. Nahoře na parkovišti bylo jen minimum lidí. Tratě tam měli rozdělené zvlášť pro chůzi a pro běžky. Kolem se otevírala nádherná panoramata vysokých hor. Bylo tam hned několik okruhů. Ten nejdelší měl asi 6,5 kilometru a jelo se tam nádherně. Vzala jsem si s sebou i sluchátka, takže jsem si běžkování užívala opravdu naplno. Po zhruba dvou a půl okruzích mi volal Petr, jak na tom jsem, že bychom se mohli prostřídat. On by šel běhat nebo na běžky a já bych si ještě na chvíli vyjela s dětmi nahoru. Sjela jsem tedy zpátky dolů do Bad Hofgasteinu a čekala, až dorazí moji kluci. Mezitím jsem si stihla objednat horkou čokoládu.
Pak jsme jeli s Matějem lanovkou nahoru, kde jsme zahlédli, kde lyžuje Amálka s babičkou a dědou, a rovnou jsme se k nim přidali. Několikrát jsme si sjeli nahoru a dolů, ale Amí už byla dost unavená, takže jsme se nakonec vrátili domů.
Petr mezitím připravoval večeři. Jenže děti chtěly hned do bazénu, takže se večeře odložila na později a rovnou se letělo plavat.
Amálka, která se ještě donedávna bála ponořit si hlavu pod vodu, objevila kouzlo potápění — a tak jsme byli pořád pod hladinou.Chudák Matěj. Ten měl každý den úplně rudé oči, protože ve své dobré duši půjčil Amálce své plavecké brýle a sám plaval bez nich.
Večer jsme měli rezervaci v restauraci Speiselokal Aiche a bylo to super. Ani jsme netušili, že rakouská kuchyně může být takhle dobrá.
Day 3 - Bad Gastein
Amálka už byla utahaná z lyžování, tak. jsme si ji na tento den vzali s tím, že půjdeme na nějaký výlet. Slibovala, že bude hezky chodit, že je jí jasné, že výlet neznamená sedět venku na lavičce a nic nedělat. Matěj šel poslušně lyžovat s babi a dědou, protože v tom našel jisté zalíbení.
My jsme si dali procházku po městečku Bad Gastein. Nejprve po centru a poté jsme našli na mapě hezou cyklostezku kolem řeky. Nemůžu říct, že by Amálka hezky chodila. To nějak nedopadlo. Ale zvládla to. Udělali jsme si i manší zastávku na kafíčko a pro Amí dortíček.
Day 4, Den 5
Poslední den na sjezdovkách. Vzhledem k tomu, že já jsem na svahu měla z nějakého důvodu hrozné kreče do lýtek i do stehen, už se mi jezdit moc nechtělo. Petr tedy vrátil do půjčoviny moje lyže a dohodl se tam, že si místo mých pujčí jiné. Naštěstí to nebyl problém, takže i on si po 20 letech vyzkoušel, co to přesne znamená, stát na lyžích.
Já jsem se mezi tím insipirovala předešlou procházkou a vyrazila na běžky na trať, kterou jsem zahlédla předchozí den. Byl sice strašný mráz. Auto mi říkalo, že je asi -14, takže docela dlouho trvalo než jsem se zahřála. Když pak kolem poledne svítilo více slunko, bylo to mnohem lepší a i teplota klesla.
Při cestě zpět jsem pak objevila hezkou kavárnu, kde jsem čekala, než se Petr ozve, že se s dětmi vrací.
Cestu zpátky jsme se rozhodli prodloužit si o zastávku v Salzburgu. Naše oblíbené místo. Vždy, když to jde, tak se tam zastavíme.
Cesta domů už pak docela utíkala.
