Do Bruselu jsme jeli od European Sleeper, který vyjížděl z Prahy – hl. nádraží ve čtvrtek večer v 18:00. Na čas odjezdu jsme se samozřejmě podívali až dva dny předem. Do té doby jsme si mysleli, že odjíždíme až třeba ve 21:00 a že budeme mít spoustu času na práci, sbalení atd. Tak 18:00 nás musela trochu zrychlit. Petr pracoval z domu, ale já jsem ještě jela do práce a děti měly samozřejmě školku a školu. 

Po příjezdu z práce jsme se doma moc neohřáli a prakticky hned jsme vyráželi na nádraží. Z Roztok jsme na hlavák museli jet s přestupem. Říkali jsme si, že není třeba si na cestu nic nakupovat, protože ve vlaku bude jistě jídelní vůz a nebo to bude fungovat jako v RegioJet, kde máte jídelák, kde najdete téměř vše včetně čerstvého sushi. Na hlaváku jsme měli asi půl hodiny ještě čas, a tak jsme se dovybavili knihami na cestu. Tedy všichni až na Amí, ta ještě neumí číst, tak dostala plyšovou lištičku, aby jí to nebylo líto. 

Ve vlaku jsme měli cé kupé pro sebe. Jsme 4, ale kupé je jinak pro 5 lidí a nepřáli jsme si, aby tam s námi spal ještě někdo další. Amálku tu děsně bavilo. Mysleli jsme si, že půjdou tak v 20:00 spát, ale strašily tam s námi asi do 22:00. Dokonce já a Petr už jsme spali a stále jsem slyšela Matěje a Amálku, jak spolu něco hovoří. 

Musím říct, že lehátka byly dost úzké a celou noc jsem se bála, že upadnu dolu, protože jsem samozřejmě musela spát nahoře. Navíc mi byla zima, protože jsem spala jen pod prostěradlem. Erární deku jsem si brát nechtěla. Přišlo mi to odporné spát v něčem v čem spějí všichni. Myslím, že Petr se vyspal asi tak stejně jako já :D. 

Ráno v 9 jsme přijeli do Bruselu. Děti hezky vyspinkané a my jako mrtvoly. Na nádraží jsme nasedli na metro a pokračovali na zastávku, kterou nám Kuba napsal. Pak už nás tam vyzvedl a odvedl k sobě domů. Tam na nás čekala Margarida a jejich kočka Millie se snídaní. Děti se na Millie těšily, ale pouze do té doby, než jim ukázala, kdo je doma pánem a že jediný s kým se je ochotná mazlit jsou její páníčci.