Převoz elektroauta a Matěje do ČR

Stěhování byla asi nejdramatičtější část našeho přesunu z Osla do Prahy. Postupně jsme si věci balili již měsíc před odjezdem, ale dost blbě se balí, když věci stále potřebujete používat např. celou kuchyň, velkou část koupelny a stejně tak jsme nechtěli ani stresovat Matěje tím, že mu zabalíme hračky a on bude jen smutně koukat.

Docela na poslední chvíli jsme nechali plánování převozu elektroauta, které jsme v Oslo pořídili. Říkali jsme si, že prostě koupíme lístek na loď, která Petra i s autem přesune do Kielu a odtamtud pojede nějakým autovlakem do Prahy.

K našemu překvapení jsme zjistili, že autovlaky z Kielu a Hamburugu směr Praha jezdí pouze v létě a to navíc velmi omezeně.

14 dní před plánovaným převozem se ukázalo, že loď už je velmi drahá, ale neměli jsme na výběr. Auto jsme převézt museli a kdyby to Petr měl celé odřídit a pak jet do Osla a zpátky znovu, by asi nedal. Už takhle to bylo na 3 dny ta cesta. S naším novým miláčkem to totiž funguje tak, že 150km řídíte a pak musíte 2,5 h nabíjet. Do centra Prahy to bude idál, ale na dlouhé vzdálenosti to smysl nedává.

To co Petr prožil se asi nedá jednoduše sepsat. 3 dny na cestě. Netopil si, aby měl co nejdelší dojezd a snažil se jet co nejekonomičtější rychlostí, takže asi 90km/h.

Čekání na boarding na loď Color Line směr Kiel

Myslím ale, že si to dokázal i trochu užít v tom, že objevil zajímavá místa v Německu, která sám nečekal. Vždy měl 2,5 hodiny na to si jít zaběhat, do kavárny nebo do restaurace na jídlo.

Celle

Zatímco Petr už byl na cestě do Čech odvést modráska, já a Matěj jsme přes víkend doma pilně uklízeli a snažili se udělat co nejvíc práce, abychom toho pak při stěhování neměli tolik. A taky jsme se snažili si to udělat hezký, chodili jsme do herny a na vánoční trhy, které jsou v Oslu krásné.

Vstup na vánoční trhy v Oslo
Matěj doma oslavuje stěhování se z Norska máváním norksými vlajkami

Pro nás byla cesta letadlem naprostá pohoda. Matěj si tam umí už krásně hrát a já jsem měla dokonce čas na čtení časopisu. Škoda jen toho zpoždění, které jsme měli kvůli sněhové kalamitě v Norsku.

Matěj kouká v letadle na pohádku

V Praze jsme se ale moc neohřáli. Já a Matěj jsme přijeli kolem 13:00. Petr nás dostihl o něco později, kolem 14:00. Ještě tentýž večer si pro Matěje přijela babička z Liberce s tetou Lenkou a Jáchymkem. Matěj, který nevěděl co dělá, nadšeně nasedl do auta a nechal se odvézt do Liberce.

Všechno se to semlelo tak rychle, že jsme si ani nestihli uvědomit, že už je na cestě pryč a náš první týden bez Matěje začíná. Bohužel jsme toho měli v plánu tolik, že jsme na to nezvládli ani myslet.

Z Unicornu jsme si pujčili dodávku, která měla být naším dočasným domovem pro následujících 5 dní.

Šli jsme (na náš vkus) relativně brzy spát. Chtěli jsme vyrazit dodávkou směr Oslo v dopoledních hodinách následujícího dne a být odpočatí na řízení. Odhadli jsme, že bychom měli mít, tou dobou, všude nejnižší provoz. A byl to opravdu idální čas. Obykle nám totiž plánování nevychází.

První zastávka byla v Ústí nad Labem, kde jsme se zastavili v Globusu udělat nákup mycích prostředků a zásobu dobrotek do auta a samozřejmě kafe. To, které jsem totiž udělala s sebou do kelímku na cestu, nebylo dobrý. Ve spěchu jsem blbě vymyla kelímky od jaru, a tak to byla taková mydlinková káva. Holt, stane se.

Netušili jsme, že to na následující 3,5 hodiny bude naše poslední zastávka.
Při cestě směrem na Hamburg jsme si uvědomili, že vlastně potřebujeme jet jinudy. Nejrychlejší cesta byla totiž přes Rostock, tam vzít ferry na protější dánský ostrov. Změnili jsme tedy kurz. Menší zajížďku jsme ale bohužel měli.
Na internetu jsme si našli harmonogram odjezdů lodí a vzhledem k času jsme to museli dost hnát, protože navigace ukazovala, že do Rostocku dorazíme v 17:15. Museli jsme tam už být v 16:45. Díky bohu, že jsme si nekoupili žádnou pití na cestu, jinak bychom museli stavět na čůrání. Takhle jsme to zvládli vydržet. Táta měl celou cestu nohu na plynu a občas jsme měli i pocit, že dodávka vzlétne, protože ten zvuk co vydávala, tomu dost napovídal.

Do Rostocku jsme nakonec přijeli v 16:39. Ještěže ty německé dálnice nemají omezenou rychlost. Jen se nakonec ukázalo, že jsme nemuseli tolik spěchat, protože loď měla asi hodinu zpoždění.

Najíždíme na loď z Rostocku směr Dánsko

Na lodi jsme si v klidu dali jídlo, poseděli u stolu a plánovali pokračování trasy. Po výjezdu jsme se vystřídali v řízení. Do Švédska jsem to vzala já. Velkým zážitkem byl most z Kodaně do Malmo. Byla sice tma, ale byl krásně osvětlený.

Nějak jsme měli za to, že ze Švédska do Osla už je to jen kousek. Ale bohužel zbývalo ještě dalších 600 km. Bylo to nekonečný. Měli jsme hudbu na plný pecky nebo jsme poslouchali kriminalistické případy přes youtube. Každopádně, po půlnoci bylo těžké udržet se vzhůru. Pak přišel na pomoc pan Redbull, který nám dal křídla. Asi tím, že ho nepijeme často, nás oba nastřelil jak luk.

Když už jsme se blížili Oslu, zaskočily nás všude uzavírky a objížďky. A také to, že kolem celé dálníce od hranic se Švédskem byly lampy podél silnice. Jde vidět, že elektřiny mají dost. V tom dešti, rozespalosti a tmě se to hodilo.

Do našeho bytu jsme přijeli ve 4:30 ráno. Padli jsme za vlast. Stihli jsme si pouze nastavit budík na 7:30 ráno a usnuli jsme.

Uklízení, stěhování a předání bytu

Ráno v 7:30 jsme museli hned začít makat. Vyzvedli jsme si klíče od hlavní brány, abychom mohli dodávku zaparkovat přímo před barákem. Já jsem se vrhla na uklízení a definitivní balení věcí. Petr zatím začal nosit do auta věci, které jsme vezli jeho kolegovi Kubovi. Díky bohu za to, že jsme tam nějaké věci mohli nechat, protože už by se do auta stějně nevešly. Spousty věcí jsme museli odvézt do odpadu, bylo nám to líto, ale přes bazar si pro ně nikdo nepřišel a my jsme je s sebou brát opravdu nemohli.

za cca 20h tedy do dopoledne následujícího dne jsme stihli vše sbalit, uklidit a připravit se na odjezd. Ve 12:00 jsme napjatě očekávali příjezd majitelky bytu, která si ho měla oficiálně převzít.

Všechno dopadlo dobře až na pokutu 5 000 NOK za koberec, který jsme museli vyhodit. Matějovi se stala malá nehoda, která se už nedala vyčistit.
Chvíli jsme přemýšleli, zda se hádat, ale nakonec jsme uznali, že radši budeme mlčet nebo by nás mohla nechat zaplatit i tapetování, které by bylo asi oprávněné. Takže bylo 5 000 NOK vlastně dost v pohodě.

Nějakou zvláštní náhodou se nám stalo, že Petr stihl zabalit i hromádku s oblečením na cestu zpět a už jsme se neodvažovali otevřít auto. Takže jsme oba odjížděli v hadrech, které byly špinavé a propocené z úklidu a chtěli jsme je původně po úklidu regulerně vyhodit. Nicméně se z nich staly naše fashion hadry po celou zpáteční cestu 😀

Tetris

Odjezd z Osla

Loď z Osla do Kodaně odjízděla v 16:30 z centra. Měli jsme tedy ještě docela dost času a velký hlad. Jeli jsme už směr centrum, že si zajdeme na naše oblíbené jídlo k filipíncům. Nejprve jsme zaparkovali dodávku na nehlídaném parkovišti, ale ještě než jsme odešli z dohledu auta, tak nám ji začala obhlížet čtveřice divných feťáků. Raději jsme jeli auto přeparkovat do vnitřních garáží, kde byl kamerový systém a pro nás to byl tak trochu klid v duši.

V 15:00, sice docela dost v předstihu, jsme si už najeli autem na loď. Byli jsme hrozně vyčerpaní. Těšili jsme se, že si na pokoji pustíme Harryho Pottera a budeme odpočívat.

Petr byl trochu naštvaný, že při mém pokusu ušetřit peníze, jsem koupila kajutu v nízkém podlaží, kde byly oddělené postele, žádné okno a bez televize. Poslal mě tedy zařídit upgrade včetně snídaně. Všechno dobře dopadlo a nakonec jsme měli krásný pokoj v 7. podlaží i s televizí na stěně, aby to koukání bylo na pohodu. Přeci jen, čekaly nás poslední napínavé díly Harryho.

Poslední zamávání našemu již bývalému domovu

Na večeři jsme si pak zašli do místní pizzerie a tam jsme si dali pizzu, víno a spát.

Dovolená začíná

Ráno nás vzbudilo hlášení cca 1,5 hodiny před příjezdem do Kodaně. Měli jsme aspon čas se osprchovat a zajít si na snídani.

Snídaně na lodi DFDS pře příjezdem do Kodaně

Stevns Klint

Vzhledem k tomu, že v Kodani jsme již byli, rozhodli jsme se pokračovat trochu více na jih a podívat se na Stevens Klint, bílé útesy, které jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Počasí nám bohužel moc nepřálo.

Máma vyhlíží ten bílý útes

Odense

Další zastávkou bylo město Odense. Je to známé rodiště slavného pohádkáře H. Ch. Andersena a současně roztomilé dánské městečko, které rozhodně stojí za návštěvu. V říjnu tam máte téměř 100% jistotu, že je bez turistů.

My jsme si ho tam prošli křížem krážem. Díky tomu, že po 3 dnech měli trička v dost použitém stavu, zaskočili jsme si do krámu a každý si jedno koupit. Byla to taková prevence toho, abychom po těch následujících dvou dnech neumřeli.

Petr ťuká, zda je pan Andersen doma

Z Odense jsme odjížděli kolem 16:00. Strávili jsme tam docela dost času. Na cestu jsme si koupili naprosto nejlepší Banh Mi. Bohužel nás do Hannoveru čekalo ještě asi 4,5 hodiny řízení.

Hannover

Do Hannover jsme přijeli za tmy. Oba už jsme měli hrozný hlad. Zaparkovali jsme u hotelu, ubytovali se a rovnou jsme vyrazili na procházku do města. Těšili jsme se samozřejmě na jídlo a na Weissbier.

Z počátku nás procházka městem víc děsila než uspokojovala, ale postupně jsme zjistili, že jsme to prostě vzali ze špatného konce. Ve městě je super to, že všechna krásná a známá místa máte podél červené lajny. Lajna je kruh, který prochází městem, a když jí následujete, nic vám neuteče a nepotřebujete mít u sebe mapu ani hlídat atrakce na mobilu. Jakmile jsme se tedy na červenou dostali, z města jsme byli totálně nadšení

Hannoverská radnice

Možná jsme blázni, ale procházku městem jsme běželi. Jednak jsme potřebovali vybít trochu energie po sezení v autě, druhak sbíráme km do naší běžecké benefice a do třetice nás to baví a spěchali jsme na pokračování Harryho Pottera. Chyběl nám poslední díl.

Žádné protahování, valíme domů

Ráno jsme se nasnídali u McDonald’s u dálnice. Rozhodli jsme se, že je sobota a že dojedeme domů kolem oběda. Po 5 dnech už jsme se hrozně těšili na Matěje a už jsme to tak nějak chtěli mít za sebou.

Celou cestu už jsme pak vůbec nezastavili a kolem 13:00 jsme přijeli domů do Roztok.