Na Tenerife s dětmi 2025
Úvod
Co jsme chtěli vše vidět:
- El Teide
- Loro Parque
- Masca
- Barranco del Inferno
- Puerto De La Cruz
Souhrnné video z výletu
Cesta
Poprvé jsme šli v protisměru vlastní zásady, a to letět z jiného letiště než je to pražské. Zájezd, který jsme si vybrali, vycházel cca o 20 00 levněji s odletem z Norimberka oproti odletu z Prahy. Norimberk je od nás necelé 3 hodiny jízdy. Přišlo mi to docela v pohodě. Problém byl, že jsme měli vstávat v 1:30 ráno, abychom měli dostatečnou rezervu, pokud by se cestou mělo něco přihodit. Další poučení pro příště je, že je lepší si připlatit trochu více za parkoviště přímo v prostorech letiště. Já jsem šla cestou lepší ceny a vybrala jsem parkoviště, které je vzdáleno 6 minut od letiště a k odletové hale vás hodí shuttle. Nicméně musíte brát v úvahu, že na shuttle musíte chvíli čekat a v případě, že spěcháte, to může být nepříjemné. Naštěstí jsme to vše zvládli bez jediného škobrtnutí, jen tam vidím prostor pro příště.
Jakmile jsme se dostali do salónku a odbavili jsme kufry, hned byl svět hezčí. Děti se v autě ještě zvládly vyspat a v salónku si dali dobrou snídani. Před gate je menší dětský koutek, takže poslední minuty před vstupem do letadla jsme se také nenudili. Trochu na čecháčky jsme si tam sbalili nějaké bagetky s sebou do letadla ke svačině, protože cesta bude dlouhá.
V letadla si děti pustily film a já i Petr jsme asi na hodinu usnuli. Oba jsme z cesty a brzkého vstávání byli dost vyčerpaní. Naštěstí se už dostáváme do fáze, že nás miláčkové tolik nepotřebují a nechají nás odpočinout. Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že je Petr trochu v hellu, protože byly turbulence, které mě byly naprosto ukradené.
Po příletu přišlo na řadu vyzvednutí auta. Dopředu jsem si udělala rezervaci, kterou jsem vytvořila na své jméno a zvlášť jsem si v čr pořídila pojištění vozidla. To prosím raději nikdo nedělejte. Vůbec mi to nechtěli uznat a ještě se ukázalo, že mít rezervaci na moje jméno a kreditní kartu na Petra je problém. Takže jsme na místě museli zaplatit asi 5 000 navíc kvůli tomu, že jsem platila svojí debetní kartou. Petr od vyjednávání musel odejít, protože by tam někoho v ten okamžik zabil. Mě to bohužel jen zkazilo náladu. Takže to, co jsme ušetřili za cestu do Norimberka jsme zaplatili za auto. Aby toho nebylo málo, tak se při odjezdu z parkoviště rozbila brána a hrozně jsme se tam zdrželi.
Samotná cesta na hotel už pak byla jen asi 30 minut. Po příjezdu jsme ještě stihli oběd a šli jsme se zchladit do bazénu. Hotel byl vybavený 3 hotely, dětským klubem
Kerteminde
Po snídani děti vyrazily s Anetkou na hřiště. To bylo fakt veliký a byla by škoda, aby ho vynechali. Jediné co, tak jsme je museli navléct do nepromokavých hadrů, protože počasí nebylo zrovna ideální. Zatímco děti byly venku, my s Petrem jsme uklízeli a snažili se nějak logicky přeorganizovat naše věci. Tím, že prakticky každý den spíme někde jinde, nechtěli jsme každý den tahat z auta všechno. Nabalili jsme si tedy věci po dnech a zbytek jsme nechávali v rakvi na střeše.
Do Kerteminde to bylo cca 35 minut jízdy. Okolí bylo nádherné. Chvílemi vykouklo sluníčko. Do Fjord&Bælt jsme přijeli chvíli po otevíračce. Hned v 10 totiž začínala první část jejich harmonogramu a to mělo být „osahávání mořských tvorů“. My jsme si představili delfíny a tuleně, ale ve výsledku to bylo šahání si mořské hvězdy a učení se, jak chytat kraby. Takže pro děti trochu zklamání, ale vynahradilo to sledování tréninku tuleňů a sviňuch. Uvnitř jsme si prohlédli kostru velryby a dozvěděli se něco o echolokaci. Toto centrum není jako vodní svět, ale je to výzkuná stanice, kde studenti z univerzity pozorují tuleňe, velryby a sviňuchy a zkoumají je za dodržování přirozených způsobů a ne mučení zvířat.
Po chvíli venku nás stihl krátký deštík, schovali jsme se uvnitř, kde meli kreslící část. Děti tam měli připravené velké množství omalovánek a neměly problém se zabavit. Jakmile déšť ustal, vyrazili jsme na procházku do města. Na mapách už jsem měla připravený pin se super kavárnou a cestou jsme ještě udělali zastávku na pizzu. Počasí se čím dál tím více začalo vylepšovat. Kerteminde je hezké přístavní městečko.
Dalším bodem plánu byla procházka na Fyn Hoved. Je to úplný cíp poloostrova, na kterém se Kerteminde nachází. Dle googlu by to mělo být opravdu krásné. Výzhledy na útesy. Bohužel, při příjezdu na parkoviště nám začalo opět pršet. Kouknu na předpověď počasí a ta mi říká, že právě krásně svítí sluníčko. No nic, vzali jsme plášťěnky a vyrazili na procházku. Celý okruh má asi 4 km. A bylo to opravdu krásné. Po chvíli přestalo pršet a dokonce svítilo sluníčko, tak jak předpověď slibovala. Cestou jsme sbírali kamínky, které by se nám mohli hodit na chatu do Pekla jako vzpomínka a okrasa.
Lidí bylo úplné minimum. Téměř nikoho jsme nepotkali. Další ubytování už bylo nedaleko Billundu. Sdr. omme bad and breakfast. Pořídili jsme si tam rodinný apartmán, který měl k dispozici hernu a hřiště na zahradě. Po večeři jsme šli všichni do herny a hráli jsme kulečník, dětský curling a samozřejmě nechybělo malování.
Billund - Lego House
Konečně je to tady. Den Lego House. Lego land nás nebere ani normálně, ale při dnešním počasí jsme vlastně rádi, že můžeme být zavření někde uvnitř. Vstupenky máme koupené na 10:30, takže dopoledne je čas se vyspinkat a vše pobalit, protože odpoledne pak míříme směr západní pobřeží do Hvide Sande.
Lego House byl díky podzimní době relativně prázdný. Obvykle nenávidím přeplněné prostory, ale tady jsme se cítili dobře. Oproti době, kdy jsme tu byli přesně před 5 lety (víme to přesně, protože jsme slavili Matějovy druhé narozeniny), tak se to o něco více zdigitalizovalo, ale furt to bylo hodně podobné. Amálka, vzhledem ke svému věku stále nejvíce miluje duplo, takže jsme hodně stavěli z dupla. Matěj, ten si to už podle mě, užil výrazně více. V průběhu celého dne plníte různé mise, stavíte, tvoříte film z lega a spoustu dalších věcí, které ocení především starší děti. K obědu jsme si tam dali super jídlo v kavárně v přízemí. Průběžně jsme se znovu vraceli tam, kde se nám to líbili a skoničili jsme až když jsme byli požádání pomalu odejít, že je konec otevírací doby.
Aby to byl správný dárek k narozkám, Matěj i Amálka dostaly nějaký menší dárek ve formě lega. Cesta do campu ve Hvide Sande byla cca 1,5 hodiny. Děti v autě koukali na pohádku a uteklo to jako voda. Večer ještě padlo nějaké stavění lega a pár domácích ukolů.
Hvide Sande, Søndervig
Na pláži jsme se vyblbly. Já jsem si na chvíli vytáhla i dron. Děti si sundaly boty, a utíkaly po pobřeží a hrály si mezi vlnami. Chvílemi svítilo sluníčko, chvílemi bylo zataženo, ale nepršelo. Takže ideální. Když jsme byli dostatečně promrzlí ze studené vody, vyrazili jsme zpět, že se v chatě převlékneme, pak nasedneme do auta a pojedeme pro tátu.
Trochu jsme se nedohodli, kde přesně se potkáme. Petr používal mapy.cz a já google mapy a vše, co mi říkal, mi moje mapa nenacházela. Tak mi poslal link, ale omylem mi ho poslal blbě a málem jsem se nervově zhroutila:), ale našli jsme se. I když jsme si měli co vysvětlovat.
V Søndervigu jsou krásné bunkry. Děti si kolem nich chvíli hrály a pak jsme vrazili do centra městečka. Tam jsme si zašli do kavárničky a objednali si kávu a dětem nějaký muffiny. Káva byla excelentní. Nevím proč, ale filtr tady chutná magicky. Obecně na severu chutná magicky. Zde začala naše hrnková nakupovací epidemie. Od té doby všude po krámech koukáme po hrnkách. Obvykle je keramika moje parketa, ale tady bych řekla, že mě Petr předčil. Naštěstí hned v místním krámě Meny jsme sehnali krásné hrnky. Koupili jsme prvních 4+3 a hledáme další. Bohužel jich neměli dostatek.
Děti objevili krásné hřiště. S Anetkou jsme se dohodly, že si pak večer nebo další den sem zajedeme a zkusíme něco poshoppovat. S dětmi na to není tolik prostoru. Co jsme se ale rozhodli koupit rovnou byl drak. Mají tu obchod, který se na darky přímo specializuje. Kupovali jsme ho tu i před těmi 5 lety. Tady totiž pravděpodobně fouká nepřetržitě.
Po návratu se Petr vrhl na přípravu jídla a já jsem si šla zaběhat. Bylo to krásné. Ještě po rehabilitacích musím hodně opatrně s nohou, ale už to jde. Jen běhám hodně pomalu a krátké vzdálenosti.
Lyngvig Fyr
První, čeho
Blåvand, Blåvandshuk Fyr, Ribe, Esbjerg
Po klidných dvou dnech nebalení, nás opět čekalo balení a uklízení. Ráno po snídani jsme zase děty vyhnaly na hřiště, abych měla dostatek prostoru pro úklid a sbalení. Pozitivní je, že jak to děláte často, stáváte se lepším a rychlejším. Takže už nám to docela odsejpalo.
Rømø, Højer Mølle, Tonder, Flensburg
Zase to uteklo jako voda a je tu poslední den. Naplánovali jsme si běh do Can Picafort a pak, že se zase potkáme s Lukášem a Gábi a dáme společně chill na pláži. Petr běžel jako první, aby prozkoumal trasu. My jsme si mezitím užívaly bazén. Bylo opravdu nádherně a chtěli jsme poslední den využít na maximum. Po obědě jsme se vystřídali. Čekalo mě krásných 14 km běhu. Bylo velký teplo. Když jsem se vracela zpět, tak už na mě zbytek výpravy s kamarády čekali na pláži s připraveným kelímkem kávy. Po zbytek večera si děti hrály v písku a my jsme si mohli povídat.
Po návratu z pláže už nás čekalo jen balení věcí. Velkou část jsme měli vypranou, protože v rezortu byla dostupná pračka. Pro moji větší ponávratovou pohodu už dělám to, že se snažím si věci vyprat už na dovolené, abych to doma pouze vybalila.
Odlet byl asi ve 13:00, takže jsme se vlastně v klidu nasnídali a pak už pro nás přijel autobus, který nás vezl do Palma de Mallorca na letiště. Na letišti jsme si zašli do salónku a samotný let pak zase utekl. Dvouhodinový let už máme na pohodu.
