Na Tenerife s dětmi 2025
Úvod
Co jsme chtěli vše vidět:
- El Teide
- Loro Parque
- Masca
- Barranco del Inferno
- Puerto De La Cruz
Souhrnné video z výletu
Cesta
Poprvé jsme šli v protisměru vlastní zásady, a to letět z jiného letiště než je to pražské. Zájezd, který jsme si vybrali, vycházel cca o 20 00 levněji s odletem z Norimberka oproti odletu z Prahy. Norimberk je od nás necelé 3 hodiny jízdy. Přišlo mi to docela v pohodě. Problém byl, že jsme měli vstávat v 1:30 ráno, abychom měli dostatečnou rezervu, pokud by se cestou mělo něco přihodit. Další poučení pro příště je, že je lepší si připlatit trochu více za parkoviště přímo v prostorách letiště. Já jsem šla cestou lepší ceny a vybrala jsem parkoviště, které je vzdáleno 6 minut od letiště a k odletové hale vás hodí shuttle. Nicméně musíte brát v úvahu, že na shuttle musíte chvíli čekat a v případě, že spěcháte, to může být nepříjemné. Naštěstí jsme to vše zvládli bez jediného škobrtnutí, jen tam vidím prostor pro příště.
Jakmile jsme se dostali do salónku a odbavili jsme kufry, hned byl svět hezčí. Děti se v autě ještě zvládly vyspat a v salónku si dali dobrou snídani. Před gate je menší dětský koutek, takže poslední minuty před vstupem do letadla jsme se také nenudili. Trochu na čecháčky jsme si tam sbalili nějaké bagetky s sebou do letadla ke svačině, protože cesta bude dlouhá.
V letadla si děti pustily film a já i Petr jsme asi na hodinu usnuli. Oba jsme z cesty a brzkého vstávání byli dost vyčerpaní. Naštěstí se už dostáváme do fáze, že nás miláčkové tolik nepotřebují a nechají nás odpočinout. Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že je Petr trochu v hellu, protože byly turbulence, které mě byly naprosto ukradené.
Po příletu přišlo na řadu vyzvednutí auta. Dopředu jsem si udělala rezervaci, kterou jsem vytvořila na své jméno a zvlášť jsem si v čr pořídila pojištění vozidla. To prosím raději nikdo nedělejte. Vůbec mi to nechtěli uznat a ještě se ukázalo, že mít rezervaci na moje jméno a kreditní kartu na Petra je problém. Takže jsme na místě museli zaplatit asi 5 000 navíc kvůli tomu, že jsem platila svojí debetní kartou. Petr od vyjednávání musel odejít, protože by tam někoho v ten okamžik zabil. Mě to bohužel jen zkazilo náladu. Takže to, co jsme ušetřili za cestu do Norimberka jsme zaplatili za auto. Aby toho nebylo málo, tak se při odjezdu z parkoviště rozbila brána a hrozně jsme se tam zdrželi.
Samotná cesta na hotel už pak byla jen asi 30 minut. Po příjezdu jsme ještě stihli oběd a šli jsme se zchladit do bazénu. Hotel byl vybavený 3 bazény, dětským klubem, fitness.
La Montañeta
Ráno jsme vyrazili na snídani a poradit se na recpci, na jaký trek vyrazit s dětmi, aby to pro ně nebylo fyzicky moc náročné a zároveň, aby nebylo třeba se dopředu nekde registrovat. Paní z agentury nám poradila vyrazit na La Montañetu. Je to kousek pod El Teide a cesta vede ve stínu převážně lesem. Takže vcelku ideální na dopolední procházku. Sbalili jsme si s sebou nějakou svačinku a vyrazili jsme na výlet. Cesta autem byla cca 35 minut.
Dětem se z počátku moc chodit nechtělo, ale pak jsme zavedli hru, kdo najde větši šišku a tím se to pro ně stalo zábavnější. Šišky tam totiž byly naprosto enormní. Pár jsme si jich nasbírali domů, aby děti mohli vzít s sebou do školy/školky.
Vrátili jsme se akorát na oběd. Po obědě jsme vyrazili na hršitě do Alcaly. Petr s Matějem tam společně běželi a já s Amálkou jsme jeli autem a pak na ně čekali. Cestu zpět jsem pro změnu běžela já, zatímco Petr je vezl zpět.
Arco de Tajao
Los Gigantes
Vybrali jsme si ubytování na jihu ostrova a prakticky hned u našeho hotelu začíná cesta, která vede až do Los Gigantes. Jedná se o velký skalnatý útvar a u toho je známé letovisko, které má vlastní přístav. Cestou jsme bohužel viděli něco, co by člověk raději neviděl. Turisté zde často sedí na skalách, i přes to, že jsou tu všude zákazy a evidentě se tu na denní bázi děje to, že přijde velká vlna a někoho to spláchne do moře. Přesně to, se stalo lidem, kolem kterých jsme procházeli. Tento příběh bohužel nemá šťasný konec. Jakmile zde člověk upadne do moře, tak není jednoduché se dostat zpět. A tady to někdo nezvládl.
Na konci procházky je krásná vulkanická pláž s výhledem na obří skály. Dětem jsem cestou koupila kyblíček s hračkami a asi 2 hodiny si vydržely hrát. Abychom od tamtud mohli odejít, musela jsem je nalákat na zmrzlinu. Tam měli vynikající.
Garachico
Ve městečku Garachico se nabízí možnost poznat jednu z nejstarších osad kanárských ostrovů. Historické centříčko je krásné, ale trochu mě zklamalo. Musím říct, že jsem čekala maličko víc. Nicméně i tak je na seznamu kulturního dědictví. K oblíbené atrakci zde patří přírodní bazénky, které se tvoří ve skalách. My jsme bohužel neměli moc vhodné počasí, a tak jsme koupání vynechali. Procházka kolem moře byla samozřejmě skvělá. Děti si užily dětské hřiště.
Puerto de la Cruz - Lora Parque
A je to tedy sen všech malých dětí, kteří milují delfíny, kosatky a lachtany. Byl to i můj splněný sen z dětství. Oproti vzpomínkám to už byla trochu zašlá sláva, ale možná je to tím, že od těch 10 let, nebo kolik mi bylo, jsem už stihla ze světa a z různých zoo vidět fakt hodně, a tak mi to nepřišlo tak skvělé. Ale stále to za to rozhodně stojí. Za mě suverénně nejlepší lachtani. I dnes doma se s Petrem smějeme, když si vzpomeneme na lachtany. U kosatek nám Amálka bohužel plakala. Vyprávěli tam příběh o ztracené kostace, která výbuchem v moři ztratila zrak a tudíš by na širém moři nepřežila, kdyby ji nazachránili právě ochránci kosatek, kteří ji pak dali na zotavení do Loro Parque. Amálka z toho byla hodně smutná, když ji došlo, že ta kosatka se ztratila mamince, a že musela být moc smutná, stejně tak její maminka. Obě jsme tam nakonec plakaly spolu.
Na konci dne z nás samozřejmě vypumpovaly nějaké ty plyšáčky. Při cestě jsme samozřejmě nevynechali možnost prozkoumat španělský decathlon. Minimálně bylo potřeba Jonášovi poslat fotku.
Masca
Masca je vesnička, která se nachází uprostřed hor v nadmořské výšce 600 m a vede k ní jen úzská silnička. Asi si dovedet představit, jak tam probíhá doprava. To byl zážitek sám o sobe. Přezdívá se ji evropské Macchu Pichu a myslím, že fotky to jasně dokazují. Trek, který vede z Masca až k pobřeží je jedním z nejvyhledávanějších treků na Tenerife. Měli jsme v plánu jít to i s dětmi, ale bylo nám doporučeno je s sebou nebrat. Od roku 2021 je soutěska zpoplatněna a musíte se na ní zavčasu objednat. To byl u nás trochu kámen úrazu.
Rozhodli jsme se, že Petr si tam doběhne a my za ním přijedeme s dětmi autem a projdeme se třeba kousek tam. Pro tento výlet jsme si vybrali den, kdy bylo zataženo. Petrova trasa měřila asi 25 km a půlku z ní běžel v brutálním dešti. My s dětmi jsme si vezli zadek v teplíčku. Kousek za Mascou (tam nebylo ani kde zaparkovat) na vyhlídce Mirador de la Cruz Hilda byla skvělá kavárna, kde jsme si dali kafe a já jsem si na památku koupila náramek. Ani jsme nakonec nevyšli na procházku, protože stále hodně pršelo.
Na pláži
I takové dny jsou občas potřeba. Nikam nespěchat. Děti si užívali v dětském koutku. Matěj už umí anglicky, tak je dobrý, že Amálce případně překládá. My jsme si s Petrem byli zaběhat. Cestou jsme měli zase dobrodrůžo, protože jsme sledovali záchranáře v helikoptéře, kteří zase tahali z vody někoho, kdo upadl. Díky bohu, tentokrát to ti lidé přežili. Dva dny před tím, když jsme šli na stejném místě, tak také štěstí neměli.
Odpoledne jsme pak vyrazili na pláž. Koupili jsme dětem kyblíček a kornoutky na zmrzlinu a zatímco jsme my s Petrem skákali do vln a chechtali se, děti si na břehu hráli. Oba měli z velkých vln respekt. Hned první den totiž přišla vlna, která Amálku smetla.
Barranco del Inferno
Další z našich plánovaných stezek. Tuhle jsme si dokonce stihli objednat a zaplatit, ale kvůli nepřízni počasí nám pár hodin předem přišla sms, že na Tenerife je povodňový stupeň, a že se nám vstup ruší. Vzhledem k tomu, že téměř celý den svítilo slunce rozhodli jsme se, že se tam přeci jen pojedeme podívat. Vstup do soutěsky byl uzavřen, ale cesta horem byla volně dostupná a dalo se jít neomezeně do hor. Nakonec jsme šly asi 7 km. Neměli jsme s sebou svačinu a pití, ale i tak krásná procházka.
Pyramidy v Güímaru
Den už je delší a co s načatým odpolednem. Nechtělo se nám jen tak sedet u bazénu, a tak jsme zase sedli do auta vyrazili na poslední výlet. Prozkoumat pyramidy v Güímaru. Pyramidy jsou velice podobné těm, které se nachází v Mexico nebo Peru. Dle mořeplavce Thora Heyerdahla je to tím, že v oceánu jsou proudy, které i když jen driftujete vás zanesou z místa A do místa B, a proto je možné, že lidé v Mexiku se mohli potkat s lidmi na kanárských ostrovech. Byla by to zajímavá, ale né nemožná shoda okolností. Jaká je pravda, to se asi nedozvíme, ale já osobně věřím, že to tak bylo… ale taky věřím na kruhy v obilí :D.
Kolem pyramid je udělaný krásná botanická zahrada doplněná a spousty faktů.
Následující den už nás čekala cesta domů. Bylo to krásné. Tak zase někdy Tenerife!
