30 dní v Andalusii
Harmonogram
Na rozdíl od všech předchozích výletů, tento je určen pro náš dlouhodobý odpočinek. Co je pro většinu lidí naprosto běžné, my s Petrem se musíme naučit. Odpočinek je jednou z věcí, na kterou bychom se chtěli v letošním roce více zaměřit. Ale protože cestování je o poznávání nových míst, tak nějaké plány tu máme. Když už jsme tu, tak chceme navštívit tato místa:
- Malaga
- Marbela
- Mijas
- Antequera – to jsme nestihli
- Sevilla – to jsme také nestihli
- Gibraltar
- Estepona
- Casares
- Calamito del Rey
- Ronda
- Sněžné hory – a to jsme také nestihli
- Granada, Alhambra – a tohle také ne
Souhrnné video z výletu
Den 1 - Cesta, Sitio de Calahonda
Do poslední chvíle jsme stále doufali, že se nic nestane a budeme moci odletět. Už si pro jistotu vždy připlácíme za letenky,které můžeme v případě nutnosti změnit. Pár dní před Vánoci jsme si všichni prošli ošklivou chřipečkou. Petr a Matěj se z toho do našeho odjezdu stihli dostat a já s Amí jsme odjížděli ještě docela dost nemocný. Do letadla jsem si brala respirátor, i po dvou týdnech můj kašel nezněl úplně zdravě. Cesta s celou naší famíliéí je docela drama. Let jsme měli z Prahy s odletem v 7:00 ráno. Se vstáváním jsme neměli problém neb jsme se už asi 3 měsíce těšili až vyrazíme. Naivně jsem si myslela, že Amálka v letadle usne, když vstávala ve 4 ráno. Jako, byli v letadle oba hrozně moc hodný. Měli jsme do letadla spoustu hraček, omaloávánek a tablet, takže neměli problém si 4 hodinky hrát. Nicméně žádný spánek se nekonal.
Let byl vcelku načas. Při výlezu z letiště jsme si udělali malou zasávku na dětském hřišti, kterou jsme úspěšně spojili s vyzvednutím auta a snažili jsme se držet se vlastního předsevzetí, že se ničím nebudeme stresovat. Mezitím, co si děti hrály, Petr vyzvedl auto. Našeho nového domácího mazlíčka Volkswagen caddy. Chtěli jsme si ho vyzkoušet, protože má hodně velký kufr a co si budeme povídat, my máme docela dost zavazadel a k tomu navíc kočárek. Nicméně když už jsem se doma vešli do Volva, tak bylo jasné, že se musíme na pohodu vejít i sem. Amálce jsme objednali dětskou sedačku a Matějovi jsme ji pak záhy koupili v Carrefouru za 4 EUR (oproti 80EUR z autopůjčovny). Cesta do Sitio de Calahonda byla krásných 21 minut. Takhle rychlý přesun jsme ani nečekali. Hned po zabydlení jsme zaplnili lednici nákupem a už jsme tu byli jako doma.
Krátce k tomuto apartmánu. Možnost ubytování se v tomto apartmánu jsme dostali z naší oblíbené kavárny Koroze v Roztokách, pro kterou jsem dělala web. Když si majitelé loni na jaře koupili nedaleko Malagy apartmán, požádali mě, zda bych jim pro něj nevytvořila další web. Dohodli jsme se, že ho udělám a jako odměnu ho budeme moci za náklady využít. Nabídneš prst a sníme celou ruku. Tím pádem jsme jeli rovnou ma měsíc. Původní plán byl 2 týdnu ve Španělsku a 2 týdny v Maroku, ale bylo nám jasné, že by se to neobešlo bez stresu, kterému se na tomto výletě chceme co nejvíce vyhnout.
27.12. jsme s Petrem oba měli z práce volno, takže jsme mohli vyrazit rovnou na pláž. Furt jsem ještě doufala, že slaný vzduch mě brzy uzdraví z toho mého muribundusu.
Mijas Pueblo
Jednou z nejbližších atrakcí od nás je horská vesnička Mijas Pueblo. Vesnička plná bílých domečků, klikatých uliček a barevných květináčů. Hned z kraje nás potěšilo dětské hřiště. To nás potěší prakticky vždycky. Tradičním dopravním prostředkem je zde Osel, což je taková příjemná změna oproti městům.
Co mě hodně trápilo před odjezdem byla předpověď počasí. Prakticky celý začátek prosince jsem sledovala, že v jižním Španělsku neustále prší. Zabalili jsme si pro to i dost nepromokavých kusů oblečení, abychom byli připraveni. Naštěstí nám za celou dobu pršelo jen jednou a ještě ani ne moc. Každopádně dopoledne a navečer už bylo chladno a přes den, když svítilo sluníčko, tak byla teplota kolem 20 stupňů.
La Cala de Mijas
Na tomto místě jsme strávil vlastně nejvíc času. Stalo se takovým našim útočištěm. Od nás je La Cala de Mijas jen asi 5 minut autem a nebo cca 40 minut pěšky podél pobřeží, kde vede krásná cesta.
Jako všude je tu pro nás důležité vyžití pro děti. Na tomto místě je vše, co my aktuálně k životu potřebujeme. Pěkné prostředí s restauracemi, 3 dětská hřiště, fitness park, krásný vstup do moře a super kavárna.
Marbella
Ač každý tak nějak miluje Marbellu, pro nás to bylo trochu zklamání. Navštívili jsme ji tři krát. Jednou bez babičky a podruhé bez Petra a potřetí s Ilčou. Hlavní promenáda na nás působila jako zašlá 90. léta, kam se každý jezdí předvádět, co všechno má Gucci. Já sice Gucci nosím také, ale to co jsme viděli tady, to bylo rozhodně trochu moc. Bohužel i architektura je trága. Podstatným problémem tohoto městečka je v podstě nemožnost zde zaparkovat. Jedinou možností jsou tu parkovací domy, kde jsme za pár hodin zaplatili téměř 20 EUR.
Naštěstí hlavní promenáda není to jediné, co se dá v Marbelle navštívit. To nejkrásnější z ní je centrum města, které je opět plné bílých domečků a krásných designových obchodů a restaurací. To se nám naopak líbilo moc.
Estepona a Casares
Tenhle den nezačal úplně nejlíp. Ráno se nám babička vzbudila, že je jí hodně špatně. Bolelo ji celé tělo a v krku. Nakonec jsme usoudili, že bude nejlepší se na celý den zdekovat někam pryč, aby měla bez nás klid se pořádně prospat. Celý den byl ale takový nerovózní, protože jsme se o babičku báli. Telefonovala jsem ji každé dvě hodiny, zda je vše v pořádku, ale vlastně jsem ji jen pokaždé vzbudila.
Estepona i Casares pro nás byly velkým překvapením. Estepona se nachází cca 20 minut za Marbellou, ale na rozdíl od ní má opravdu velké centrum a krásnou promenádu. V průběhu naší dovolené jsme se tam vrátili hned několikrát. Kdybychom si někde vybírali apartmán my, tak by to bylo asi tady a nebo v té La Cale.
Málaga
Než jsme vyjížděli do Malagy, tak jsme se schválně dívali na to, kolik je zde obyvatel. Nikdy jsme tu nebyli a zajímalo nás, co od toho můžeme očekávat. Není žádným tajemstvím, že nemáme rádi velká města, kde je přelidněno. Malaga už na nás byla docela velká. Od nás to bylo vzdáleno asi 40 minut autem, takže jsem na cestu do auta koupila hodně jídla. Jídlo je totiž jediná věc, co zaměstná naše děti na cestách autem. A pak taky tablet :).
Prví věc, kterou jsme po příjezdu hledali byla prodejna zmrzliny. Asi jako v každém jiném městě. Musím říct, že přístav tu byl moc krásný. V tento čas tu nebylo ani moc lidí a dali jsme si tu asi nejlepší salát s krevetami.
Puerto Cabopino
Puerto Cabopino je pláž, ke které je to 4 km. Petr, který tu běhá své rekordy v běhu, k ní běhá vlastně neustále. My si ale popojíždíme autem, protože jít to s dětmi pěšky by bylo spíše za trest.
Tato pláž se nám líbí hlavně pro to, že Cabopino je přírodní rezervace písečných dun. Písek je tu oproti ostatním plážím v okolí úplně jemný. Bohužel, na druhou stranu, když venku fouká, tak tady fouká dvojnásob. Ale zase se tu dají sledovat Kitaři. To děti hodně baví. V okolí je i velice příjemná restaurace, kde bývá i živá hudba.
Kolem těch písečných dun je postaven krásný dřevěný ochoz a v korunách stromů zde můžete pozorovat zelené papušky a v písku králíky. Pro děti jako stvořené.
Fuengirola
Fuengirola je jedno z těch větších měst tady v našem okolí. Bohužel ale né moc krásné. Byly jsme se tam několikrát projít a ani jednou jsme nenašli nic, co by stálo za zmínku.
Co tu ale za zmínku stojí, jsou dětská hřiště. Proto jsme tu prakticky každý druhý den. Jsou tu 3 dětská hriště a jedno lepší než druhé. Tady, ačkoliv se nám tu nelíbí, zažíváme ty krásné chvíle, kdy si naše děti bez keců hrají a nevyžadují po nás žádný animační program.
Druhou neméně podstatnou atrakcí je zde. Bioparc – taková menší, ale o to vymazlenější zoo. Pro jistotu jsme si sem koupili ročné vstupenku. Tak kdyby to někdo uměl s photoshopem, tak rádi zapůjčíme. Byli jsme tu totiž asi 5x. Je to super místo, kde jsem mohla pracovat, zatímco babička si s dětmi prohlíželi zvířátka a nebo hráli na hřišti.
Petr mě tu tak trochu donutil si půjčit kolo. Nechtěla jsem si ho půjčovat, protože mi to přišlo zbytečné vyhazování peněz. Všude na webu půjčoven stálo zapůjčení mezi 20-30 euro/den. To už je cena skoro jak za malé auto. Ale vzhledem k tomu, že běhání mě stále bolí, tak mě donutil, že nemám řešit finance. A jsem ráda, protože nakonec jsem si ho zapůjčila za 80 eur/14 dní. A to se už asi vyplatí. A právě sem do Fuengiroli jsem jezdila nejčastěji.
Plus, to nesmím zapomenout říct, je tu velký Decathlon a velké nákupní centrum. Tam jsme v průběhu dovolené trochu vyprázdnili naše peněženky. Takové povánoční výprodeje, to není jen tak.
Gibraltar
Gibraltar. Místo, o kterém jsme dětem básnili prakticky od té doby, co jsme přijeli do Španělska. Vlastně jsme v tu chvíli ani moc netušili, že to pro nás znamená návštěvu Velké Británie. Jediné, na co jsme děti natěšili byly Makakové, opičky které se potulují cestou k vrcholu.
Nahoru vede lanovka a nebo se dá jít po prudkých schodech nahoru a vyšlápnout si to pěšky. Babičku a děti jsme vyslali lanovkou s tím, že na nás nahoře chvilku počkají. Naštěstí se na ty skoro 2 hodiny, co jsme šli i s menším ztracením se nahoru, zabavili ve zdejší restauraci.
Jako cestou jsme moc chodců nepotkali. Pouze opičky. Procházet těsně kolem nich nebylo vlastně až tak příjemný. Vlastně jsme se jich docela dost báli. Všude byly cedule, že na ně má člověk dávat pozor, že bývají často agresivní. Nahoru ale vedly pouze úzké schody, vedle kterých byla zídka, na které se oni váleli, takže se dalo vyjit nahoru jen v případě, že jdete přímo u ní a jen se jí snažíte nedotknout.
Nahoru jsme to zvládli bez úhony. Žádný makak nám neublížil. To nastalo málem až po příchodu nahoru. Měli jsme po té cestě hroznou žízeň a hlad. Jen jsem se nahla ke kočárku, že si vytáhnu pití a svačinu a už jsem se prala s malým makakem o místo pod sluncem. Svačinu jsem ubránila a došlo mi, že to není vhodné místo ke svačení. Amálka si z toho odnesla zážitek, že ji opička seděla v kočárku a sebrala deku. Ještě večer před usnutím o tom mluvila a chechtala se :D.
Samotný Gibraltar vlastně není nic speciálního. Městečko nic moc, obrovský přístav plný nějakých nákladních lodí, ale ten top s opicemi za to stál a jela bych se tam podívat klidně znovu.
Ještě jsme chtěli jet až úplně na jih do města Tafifa odkud je krásný výhled na Atlantik a nedaleko vzdálené Maroko. Tam se snad podíváme jindy.
Ronda
Ronda. Místo, které nám každý doporučoval. Jeho jediná nevýhoda byla, že to pro nás bylo fakt daleko. Vlastně jsme ten den seděli asi 4 hodiny v autě, což bylo děsivý. Jediná klika je, že tu nejsme v létě. To bychom se upekli. Městečko leží na dvou skalních masivech, kterou odděluje rokle a překrásný most. Město je obklopeno nádherným panoramatem, který tvoří hory a kopce.
Koupili jsme si tam domů jako suvenýr z tého dovolené krásné karamické misky. Takže na Rondu doma jen tak nezapomeneme.
Caminito Del Rey a Álora
Náš den D. Den, kdy jsme nechali děti čistě na pospas babičce, které už bylo lépe a jeli jsme se projít na Caminito Del Rey. Jedno z míst, které jsme měli dlouhodobě vybrané, že určitě musíme navštívit. A opravdu to bylo něco, co jsme zatím ještě nikde neviděli. Stezka už je nyní čistě turistická atrakce, která je velice dobře zajištěna. Dokonce na ní denně pouští jen určitý počet lidí, takže by se vám nemělo stát, že bude přelidněno. Museli jsme se dopředu zaregistrovat a zaplatit vstup.
Maličko jsme podcenili cestu. Furt jsme měli na všechno dost času a pak jsme jen tak tak přijeli na objednaný čas. Naštěstí to nebyl žádný problém, protože nás nechali jít bez průvodce. Můžete si zde vybrat z několika variant. Jednak je výběr dle jazykových možností a nebo je i varianta, že jdete sám s audio guide a nebo bez ničeho.
I přesto, že máme s Petrem oba trochu strach z výšek, tak tady se nějak nebylo čeho bát. Byl to opravdu krásný zážitek. 7 km pohodové chůze s relativně minimem lidí.
Při cestě zpátky jsme se zastavili na oběd v městečku Álora. Zahlédli jsme pár koutů už když jsme jím projížděli při cestě tam. Městečko bylo kupodivu moc hezké zasazené mezi tři skalnaté výběžky zakončené zříceninou hradu.
Nerja
Městečko Nerja leží cca 50 km od Malagy takžéž na pobřeží Costa Del Sol. Původně rybářská vesnička na úpatí pohoří Almijara. Najdeme tu historické jádro s křivolakými uličkami, kostelíkem El Salvador postaveným v 17. století v mudejarském (maurském) stylu a městským muzeem. Upravená promenáda lemovaná palmami nás zavede na skalnatý výběžek s vyhlídkou Bálcon de Europa, kde se otvírá krásný panoramatický výhled na písčité pláže.
My jsme si tam vyrazili už za přítomnosti našich kamarádů Ilčy, Martina a jejich dětí. Vyjeli jsme hned ráno, abychom stihli i nedaleko vzdálené městečko Frigiliana. První zastávkou bylo obrovské hřiště, kde se děti zabavily prakticky až do oběda. Na ten jsme si zašli k pobřeží.
Krásným místem pak byl ten, již výše zmiňovaný, balkón Evropy.
Frigiliana
Frigiliana je zase jedna z těch malebných bílých vesniček, které jsou charakteristické pro Andalusii. Frigiliana je navíc známá svou tvorbou keramiky. Proto, jsme si ta nakoupili další kusy nádobí. Snad se nám to při cestě zpět vleze nějak do zavazadel.
Frigiliana je považována za nejkrásnější vesničku v andaluském regionu La Axarquía. Nachází se 7 km severně od města Nerja na 318 m vysokém kopci obklopeném poli. Její kouzlo spočívá v labyrintu strmých dlážděných uliček, které se vinou kolem bílých domků zdobených květináči s pelargoniemi. Mezi historické zajímavosti patří např. starobylá fontána, kostel svatého Antonína, kaple Santo Cristo de la Caña a renesanční palác hraběte Frigiliana. Malebné jádro vesničky bylo postaveno za časů maurského království, proto se podobá architektuře, kterou nalezneme třeba také v Maroku. Několik kilometrů nad vesnicí se tyčí pahorek El Fuerte, kde se v roce 1569 odehrával klíčový moment povstání tzv. morisků, muslimů obrácených na křesťanství, kteří zde žili v době reconquisty. Vzbouřenci raději dobrovolně skákali ze skály, než by padli do spárů Španělů.
Benalmádena
Benalmádena je už poměrně velké město. Nás zaujala především pro to, že je v něm akvárium a relativně hezký menší přístav.
Sea life bylo hodně maličké akvárium, které kdybychom chtěli, prošli za 5 minut. Když jsme zjistili, že jsme na konci, tak jsme se ještě vrátili a trochu více si vychutnali pohled na ryby. Na druhou stranu tam byl krásný prosklenný tunel plný klasických ryb, ale i žraloků a jedna velká želva. Celá prohlídka byla navíc doplněná o historii vodních dinosaurů, z čehož měli kluci ohromnou radost.
Oblíbenou atrakcí v Benalmádeně je zámek vybudovaný v 90. letech 20. století Castillo de Colomares postavený jako monument na památku mořeplavce Kryštofa Kolumba. Ten jsme ale neviděli, protože jsme se nepodívali, co všechno ve měste je :D. Vlastně je to docela dost hezký město.
Fotky z treků
Nestihli jsme jich mnoho, ale každý jsme si na jeden udělali čas. Já jsem na trek vyrazila, když přijela Ilča. Dali jsme děti na hlídání svým mužům a vyrazili jsme do Mijas, kde začíná takový jeden pěkný hike. Bohužel jsme vyrazili už docela pozdě, takže polovinu cesty jsme šli ve špatném terénu ve tmě pouze za osvětlení mobilem. Nicméně jsme měli možnost vidět západ slunce.
Petr si druhý den ráno přivstal a naopak vyrazil na svítání.
Závěr
Co říci závěrem. Ačkoliv jsme zde byli měsíc, i tak to uteklo jako voda. Náš plán, že u toho zvládneme pracovat vyšel senzačně, ale to jen díky babičce, které nám pomáhala hlídat děti. Bez toho by tototiž nešlo. Snažili jsme se to tu mít, co nejvíce na pohodu. Nikam se nehnat a užívat si prostě nic nedělání. Jižní Španělsko je krásné a budeme se zase těšit někdy na viděnou.