Malta Costal Trail 160km

Základní info

Posádka

Zuzka a Petr

Ubytování

Carmelita Maisonette Valletta Villa Serenity B&B Lotus Guest House Malta

Termín

04.05 - 11.05.2023

Harmonogram

Valletta, Sliema a St. Julian's, Three cities, Mdina, Rabat, Popeye Village, Ostrov Gozo, Victoria, Dingli, Blue Grotto, Birzebbuga, Marsaxlokk, Marsascala, Naxxar, Mosta, Buskett Garden, ...

Harmonogram

Náš první výlet po dlouhé době bez obou dětí a poprvé do zahraničí. Měli jsme naprosto jasno v tom, že nechceme jet na válecí dovolenou, ale že si chceme dát nějaký krásný trek, který si užijeme spolu sami dva, někde uprostřed přírody. Termín byl taky vcelku jistý. Tím, že byl v květnu státní svátek, tak nám děda s babičkou mohli hlídat v termínu od 4.-11.5. Prvním nápadem byla samozřejmě stezka do Santiago de Compostela, ale když jsme si pak uvědomili, že můžeme jet na trek kamkoliv chceme, raději jsme hledali něco, kde nebudou davy lidí. Mě nadchl Island. Už tak strašně mockrát jsem tam chtěla jet. Letenky nám vycházely výhodně a uplně perfektně v našem termínu, ale slavný trek Laugavegur, po kterém tolik toužím, se otevírá až od půlky června, protože do té doby jsou zavřené kempy kvůli vysokým hladinám řek. Bylo tězké to zkousnout, ale nakonec jsme vybrali jako alternativu Maltu. Ani né tak kvůli tomu, že bychom po ni extra toužili, ale naprosto pragmaticky, kvůli nejvýhodnější ceně letenek. Harmonogram byl nakonec následující:

  • Valleta
  • Three cities
  • Marsaxlokk a Marsascala
  • Rabat a Mdina
  • Dingli cliffs
  • Ostrov Gozo
  • Ostrov Comino – Nestihli jsme
  • Popeye village
  • Golden beach
  • Birzebbuga
  • Mosta
  • Buskett gardens

Souhrnné video z výletu

Den 1 - Východní část Malty

Den odjezdu byl jako vždy napínavý. Odlet byl naplánován na čtvrtek ve 21:30 s tím, že odjedeme na letiště kolem 19:00. Ten den jsme byli oba s Petrem ještě celý den v práci , sbaleno jsme měli zatím tak sporadicky. Čekal mě ještě trénink s Matějem na tenise a u Amálky jsem vyřizovala žádost do školky, potřebovali jsme doma uklidit, vyprat poslední věci atd…každopádně pro mě docela chaos a stres. Vše to z nás spadlo až, když jsme nasedli s baťohama do taxíku a odjížděli jsme z Roztok směr letiště. V ten okamžik už mi začalo být jasné, že možná opravdu odletíme. S malými dětmi do poslední chvíle nevíte, co všechno se může po*rat. Na letišti jsme sice měli hodinu zpoždění, ale vlastně to bylo docela v pohodě, četli jsme si v salónku. Do Valletty jsme přiletěli až ve 2:00 ráno a než jsme se dostali do postele, tak už byly 3 ráno. 

Vyspali jsme se do 09:30, abychom na trek byli trochu odpočatí. Naše ubytování byla jen taková přespávačka poblíž letiště. Nezdržovali jsme se dlouho, sbalili jsme si věci a zavolali si Uber do našeho start pointu. První bod mého seznamu byly Three cities. Tři svobodná města. Kdysi zde sídlili rytíři řádu a později velké loděnice, kde kotvily a opravovaly lodě britského námořnictva. Pro mě byla tato městečka asi hezčí než samotná Valletta, která je na seznamu UNESCO. Takový mix moderní architektury a historie. Nechali jsme se řidičem uberu zavést do malta shipyard. Říkali jsme si, že to asi bude někde v tom přístavu, ale nějak nám nedošlo, že se tam opravují velké lodě a byl tam zakázaný vstup, takže nás pán vyhodil na místě, kam jsme vůbec nemohli vstoupit a start našeho treku byl vlastně podél hlavní silnice. Tím, že se na Maltě řídí vlevo, tak nás tam málem několikrát srazil autobus, než jsme se přeorientovali, že to na silnici funguje naopak. 

Cesta podél přístavu a skrz centrum byla nádherná, ale ještě hezčí se stala tím, když jsme potkali pána v coffe trucku, který nám udělal fantastickou kávu, dokonce z ovesného mléka a poprve jsme ochutnali iced chai latte. Asi jsme v tomhle trochu za opicema, ale fakt jsme to měli poprvé a bylo to skvělý. 

Když jsme se z města dostali k prvním útesům, tak jsme z toho byli uchváceni. Dokonce jsem dostala svolení vytáhnout na pár minut dron. To víte, čeká nás 160 km, a tak nesmíme ztrácet čas. K obědu jsme se zastavili po 15 km chůze v bistru, kde jsme si napůl dali pizzu a salátek a hodně ledového pití. Vedro bylo fakt úmorný. Oproti avizované teplotě 20 stupňů bylo 30, a to je hodně znát. I přesto, že jsme se ráno namazali opalovákem s faktorem 30, jsme byli spálení. Na další dny jsme si koupili krém s SPF 50. Za první den jsme podle hodinek ušli krásných 30 km. 

IMG_5920
1. Den - cesta přes Three Cities, Marsaxlokk, Marsaskala

Den 2 - Zurrieq, Blue Grotto, Rabat, Mdina

Večer jsme se přesunuli do nového ubytování „Lotus Guesthouse“. Podle fotek to vypadalo naprosto exkluzivně, co z fotky nevyčtete je patro, ve kterém se apartmán nachází a to, jaké je tam vlhko. Po celém dni chůze jsme si jednak potřebovali vyvětrat věci a navíc jsme měli mokré plavky a ručníky na usušení. Nicméně na pokoji nám nic neschlo a vzhledem k tomu, že jsme byli v přízemí s oknem do ulice, tak jsme si to nemohli dát ven, protože jsme neměli tolik věcí, abychom si mohli dovolit, že nám je někdo ukradne.

Ráno jsme si v sousední sámošce koupili snídani a nechali se Uberem odvézt na místo, kde jsme včera naši trasu skončili. Zase bylo hrozné vedro. Tentokrát už jsme byli vybaveni větším množstvím vody. Nevýhodou toho bylo, že jsme měli každý tak o 2kg těžší batohy. Cesta vedla podél pobřeží a nikde jsme nepotkali ani nohu. Tedy až do chvíle, kdy jsme se přiblížili k slavné jeskyni Blue Grotto. K ní vedla hlavní silnice a tím pádem se tam bylo schopno dopravit větší množství turistů. Prohlídla jsem si všechny zákazy a když jsem nikde neviděla obrázek dronu, tak jsem ho hned vytáhla. Ale raději jsem to moc neprotahovala, aby mi někdo nevynadal. O kousek dál se dalo sejít k moři a vykoupat se. Bohužel jsem si zapomněla vzít své morké plavky, takže jsem zpocená a vyprahlá sledovala Petra jak se chladí v moři. Co si budeme povídat, moře ještě není moc vyhřáté. Obvzláště kolem skal, kde jsme se pohybovali my. Když jsem viděla Petra jak se pak snaží mokrej nasoukat do kompresních ponožek, tak jsem si říkala, že možná není tak špatně nemít plavky :D.

Další z našich zastávek byl jeden z megalitických chrámů, kterých je na Maltě hned několik. 7 z nich bylo přidáno na seznam světového dědictví UNESCO. Ħaġar Qim : pochází z pozdní neolitické doby, asi 3000 př. n. l., asi 40 x 40 m. Pozůstává z celkem tří chrámů, jež se nacházejí na jižním osamoceném pobřeží oproti ostrůvku Filfla Island. Do zdi je zabudován největší monolit maltských chrámů (3 x 6 m, váha 20 tun). Wikipedia

Od chrámů jsme se vydali takovou trochu dobrodružnou stezkou. Museli jsme slézt z cliffu dolů, kde jme viděli na mapě, že vede krásná cesta. Musím říct, že to byla jedna z nejhezčích částí, a to i přes to, že jsme se často brodili vysokým bodláčím. Jeskyni podobnou Blue Grotto jsme potkali hned několikrát, jen s tím rozdílem, že jsme u ni byli naprosto sami, protože k ní nevedla žádná silnice. 

Pak jakoby se z čista jasna objevila na útesu obrovská restaurace, která byla nacpaná k prasknutí. Naštěstí se tam našla dvě místečka i pro nás. Než jsme se stihli rozkoukat, paní už mi nesla vychlazenou količku. Tu jsem v zápětí celou rozlila, protože mi nefungovaly ruce :D. 

Po obědě naše cesta začala být ještě víc dobrodružnější. Bodláčí bylo čím dál vyšší a proklestit si cestu nebylo vůbec jednoduchý. Několikrát nás mapa zavedla na soukromý pozemek. Pár krát jsme se otočili a šli zpět, ale taky nám pár krát došla trpělivost a prostě jsme to přelezli. Jsme totiž pankáči. 

Cestou do Rabatu jsme procházeli Buskett Gardens. Je to prý na Maltě jediný les. Už nás docela dost bolely nožičky, tak trochu jsme procházeli zahradou na setrvačnost a těšili jsme se na dobrou kávu do Rabatu nebo Mdiny. Nakonec jsme si v Rabatu dali Chai Latte. Byla to krásná vesnička a hned za ní se nacházelo bývalé hlavní město Malty – Mdina. Tak trochu to bylo takový stát ve městě. Někde jsme našli napsáno, že to je nejhezčí město Malty. Projité jsme to ale měli celkem rychle. Přeci jen už máme své tempo. Opět jsme den zakončovali s 30 km. Takže včetně dneška už jsme na 60 km celkem. 

 

IMG_5921
2. Den - cesta přes Three Zurrieq, Blue Grotto, Buskett gardens, Rabat, Mdina

Den 3 - Z Dingli podél pobřeží

Tento den jsme se shodli, že byl pro nás takový nejtěžší. Měli jsme za sebou 60km a dnes nás čekalo dalších 30. Ze svých plánů jsme samozřejmě nehodlali slevit. Každý jsme s Petrem měli bolístky svého druhu. Oblast Dingli je oblast bílých útesů o výšce 250 m, což je současně i nejvyšší hora Malty. Trek se táhnou stále nahoru a dolů, skoro každý den jsme překonávali převýšení Sněžky. Krásný výhled na útesy bude pravděpdodobně i z moře, ale to jsme vzhledem k našemu intenzivnímu plánu neměli možnost vyzkoušet. 

Celý den jsme odolávali možnostem se někde vykoupat, že jinde to bude lepší a méně lidí až jsme se nakonec koupali na Golden beach, která byla narvaná lidmi, protože je to podle průvodce největší a nejslavnější pláž :D.

Posledních 10 km chůze už jsme neměli sílu ani mluvit. Tiše jsme šli a šli. 

Závěrečným bodem naší trasy byla Popeye village. Až tam jsme se dozvěděli, že je to vlastně jen uměle vybudovaná atrakce pro turisty, jedná se o vesnici, která byla vybudovaná pro filmové zpracování Pepka námořníka. Dnes zakončujeme, sice se slzami v očích skoro, na 90 km.  

 

IMG_5922
3. Den - Dingli, Popeye village, Hagar Qim

Den 4 - Přejezd na ostrov Gozo

Ráno jsme vyrazili hned do přístavu Cirkewwa, ze kterého několikrát denně vyjíždějí lodě na ostrov Gozo. Počasí nebylo zrovna přívětivý. Dokonce nám několikrát pršelo. Nepromokavý věci jsme samozřejmě neměli, protože předpověď počasí byla – jasno. 

Dnešní den byl ve znamení procházky kolem západní části ostrova směrem k našemu ubytování. Kolem celého ostrova je vyznačená trasa. Značení je prováděno pomocí červených teček. Na rozdíl od Malty nám cesta přišla lepší. Jednak tedy to značení a jednak nás to vždy táhlo takovou zajímavější trasou. K Ostrovu Gozo musím říct, že každých 5 km je taková trochu jiná krajina. V průvodci jsme se dočetli, že je zde biblická krajina. Ráno jsme se tomu výrazu smáli, že z toho vůbec nechápeme, jak to má vypadat, ale večer jsme si říkali, že jestli je někde biblická krajina, tak to bylo právě tady.

Z treku jsme se nechali vyhodit do centrálního města Victoria, kde jsme měli v plánu dát si dobrou večeři. Nejprve jsme si udělali prohlídku města a poté jsme si našli místo restauraci, která nás cestou zaujala. Když jsme se usadili, rozhodli jsme se zavolat dětem. Každý den byl call úplně v pohodě, děti se na nás smály a ani nám nepřišlo, že by byly nějak smutné. Každopádně dnes nebyl tak dobrý den. Nebo minimálně načasování. Amálka už byla hodně unavená, protože přes den nespala a navíc chtěla pustit Pepu, která ji byla odepřena. Takže byla i hodně naštvaná. V telefonátu nám pak plakala furt jsem slyšela, jak říká, že chce mámu. Byli jsme z toho tak špatní, že jsme si objednali celou lahev Prosecca a tu jsme během večeře vytáhli. Pak už mě to tolik netrápilo. Dnešní den zakončujeme se skóre 115 km.

IMG_5923
4. Den - Západní část ostrova Gozo, Victoria

Den 5 - druhá polovina Gozo

Na hotýlku jsme měli super snídani. Ráno jsme si tam popovídali s britským párem, který také miluje treky a chození, ale pán měl něco s nohou a od té doby nemůže chodit. Počasí se zdálo býti dost šílené. Foukal neuvěřitelně vítr a vlastně byla i docela zima. Ani to nebylo naškodu, protože se nám aspoň mohla zahojit naše spálená ramena a nosíky. 

Celá cesta vedla podél útesů, občas jsme si říkali, že to bylo možná až moc blízko okraji. Ještě navíc, jak foukal ten vítr, tak to bylo opravdu o tom, soustředit se, aby človek neulítl. Tohle byla druhá polovina ostrova a opět každý kousek byl hezčí než ten předchozí. Až na jeden moment byl trek krásně značen. Tím jedním momentem myslim, že někdo koupil pozemek, kterým trek procházel a prostě to vyřešili tím že vzali štětec a zamazali značku a nikdo nedoplánoval pokračování cesty. Museli jsme se trochu zdlouhavě vracet.  Nějak jsme si netroufli tím pozemkem projít ikdyž jsme si zpětně říkali, že jsme měli, protože to vypadalo, že byl prázdný a nikdo tam nebyl. K obědu jsme si dali v jednom z menších přístavů cestou dohromady napůl velký tác mořských plodů. Bylo vtipné, jak vedle vás sedí ty načinčané páry a do toho jsme přišli my, odložili jsme si batohy, hůlky, hrozně z nás tekl pot a možná jsme i trochu páchli :D. No což, to už je náš přístup. Výlet musí především bolet a být dobrodružný!

Cesta nám utíkala docela rychle. Najednou jsme se začali blížit přístavu, kam nám první den prijel trajekt. Petr si omylem vypl hodinky, které nám měřily trasu, takže když jse si v přístavu sedla na kávu, on ještě chodil, protože mu chybělo (na rozdíl ode mně) dochodit 1 km, aby měl stejně jako já :). A my přeci nechodíme kvůli sobě, ale kvůli tomu, co píšou hodinky 😀

IMG_5924
4. Den - Západní část ostrova Gozo, Victoria

Den 6 - zpátky na Maltu

Ráno jsme se na hotýlku nasnídali a vyrazili zpět do přístavu. Cesta trajektem stála zpáteční, pro dva asi 9 Eur. Hned u výstupu z trajektu byly autobusové zastávky, u kterých jsme se rozhodli, že si kousek popojedeme busem. Trasu z přístavu do Valletty jsme vyhodnotili jako nezajímavou a rozhodli jsme se pokračovat z městečka Mosta. Odtud dle průvodce vedl docela hezký 20 km trek do hlavního města Velletty. Našeho bonbonku na dortu. 

Mosta se nám moc líbila, Petr byl nadšený, protože tu našel Škodu Favorit v pickupu. Z toho byl celý den úplně uvytržení. Z procházky jsme ale jinak byli trochu zklamaní. Pobřeží nebylo moc hezké a kolem byly takové slamy. Rozpadlé karavany, kde lidi tak napůl bydleli a všude byla spousta psích bobků. Když už jsem měla velký hlad začali jsme se blížit k civilizaci. Při příchodu do města St Julian’s, asi populární turistické destinace, jsme si uvědomili, jak moc jsme za ten týden splynuli s přírodou, protože přechod do tohoto města byl velký šok. Všude davy lidí, hlasitá hudba, podivní lidé, moderní obchody… Už jsem měla velký hlad, ale Petr chtěl co nejdříve vypadnout. Koupili jsme si do ruky Focacciu a snědli jsme si ji u moře. Nechci říct, že to u moře bylo odporný, ale shodli jsme se na tom, že jestli je tohle pro někoho jediný moře, který na Maltě vidí, tak je to dost smutné. 

Když jsme se blížili do Valletty, oba jsme měli tak trochu depku. Ten přechod z přírody do města nebyl snadný. Nicméně Valletta už se nám pak libila. Asi tomu dost napomohlo dobré jídlo, které nás vždy přesvědčí.

 

IMG_5925
5. Den - Zbytek ostrova Gozo, Azure Window, Salted pans

Den 7 - Valletta a odlet domů

Když jsme se ráno vzbudili, udělali jsme si pohodu, nikam jsme nemuseli spěchat. Už nám bylo jedno, kolik ujdeme, protože cíl jsme splnili, řekla bych na 110%. Při ranní rozpravě v posteli při sledování The Office jsme se shodli, že je nám líto, že neletíme domů už třeba dopoledne, že bysme ještě strávili den s dětmi. Takhle už se budeme jen procházet po městě a odpočítávat čas, ale domů stejně přiletíme pozdě, takže děti uvidíme spící v postýlkách. Celý týden jsem byla v pohodě, ale tento poslední den už jsem se fakt těšila domů a stýskalo se mi. Najednou mi bylo líto, že já ležím na pláži u průzračného moře a děti jsem nevzala s sebou. Fakt se moc těšíme, že za pár let půjdou takhle s námi. Teda aspoň v to doufáme.

Trajdali jsme Valletou, myslím, že jsme snad žádnou uličku nevynechali. Celé naše městské bloumání bylo o tom, že koupíme dětem nějaký dárek, co nás cestou osloví. Nakonec jsme jim koupili náramky, něco sladkého a magnetky. Ve městě jsme si ještě dali oběd a pak jsme se uberem nechali odvézt znovu na pláž do Marsaxlokk s tím, že si tam na chvilku lehneme na slunce. Zbývaly nám přibližně 2 hodiny do času, kdy musíme odjet na letišti. Zrovna nám to vyšlo, že bylo nádherné slunečné počasí. Nicméně po půlhodině ležení na pláži jsme oba jak supi zase začali kroužit po pláži, protože nevydržíme ani chvíli ležet. Když nám pak bylo až nesnesitelné vedro, zapadli jsme do naší oblíbené kavárny Circus a vytáhli deskovku Smallword, kterou spolu hrajeme na cestách už od doby, co jsme spolu. 

Na letišti jsme využili salonek. Musím říct, že jsme nečekala, že zrovna na Maltě budeme mít nejlépe vybavený salonek, co jsme zatím měli. Na druhou stranu ho nevyužíváme tak často. Měli jsme zase chvili zpoždění, tak nám to přišlo vhod. 

Závěr

Krásný terapeutický výlet. Už ani nevím, kdy jsme s Petrem strávili spolu tolik času. Každý den se krásně vyspali, aniž by nás někdo budil. Musím říct, že bylo očistný, že jsme za ten týden skoro vůbec nemluvili o práci, ani o dětech, prostě nás zabavila témata, které jsme potkávali cestou. Dětem se díky bohu stýskalo jen tak zdravě, ale když jsme s nimi telefonovali, tak byli v pohodě a smáli se na nás, to bylo hlavní. Každopádně už se těším, až je vezmem taky někam s sebou. Už jsou součástí nás a bez nich je to neúplný.