Itálie, Monako, Francie, Švýcarsko (všechny peníze jsme utratili za vodu, abysme nevyprahli)

Neuběhly ani dva měsíce od dovolené v Portugalsku a vydali jsme se (tentokrát sami) na trip, který vedl přes Rakousko, Itálii, Monako, Francii a na závěr i přes Švýcarsko. Cílem byla okružní jízda, primárně do Provence, kterou Petr dvakrát projížděl jako dítě s rodiči na kolech a byl z toho nadšený.

Jako začátek naší cesty jsme si pořídili od Lonely planet průvodce „Provence“ a i přesto, že nám spousta lidí říkala, že ta nejhezčí místa v průvodci napsané nejsou. Nicméně, náš harmonogram byl velmi našlapaný, vzhledem k tomu, že na celou dovolenou jsme měli asi jen 9 dní, během kterých jsme toho chtěli stihnout opravdu mnoho.

Dovolenou jsme odstartovali koncertem Fake It v Praze na Pankráci, na kterou přišla spousta lidí a fakt dost jsme si to užili. Hned po koncertě už jsme pak vyrazili.

Kromě pár zastávek na pumpách jsme dojeli na jeden zátah až k Lago di Garda, kde jsme měli původně
v plánu si lehnout na pláž a dospat se a poté si případně znovu projít Veronu, protože stále patří k našim nejoblíběnejším městům.

Nicméně po dlouhé cestě autem, jsme byli tak přetažení, že nám usnout ani nešlo. Bylo teprve tak 7:00 ráno, a na pláži už bylo strašné vedro a dusno, takže to bylo spíše nepříjemné.

Na Lago di Garda už jsme společně s Petrem jednou byli při naší první dovolené. Takže jsme se rozhodli, vyrazit do Sirimone. Pro ty, kteří nevědí kde to je, tak je to nejjižnější cíp Lake Garda. Staré historické městečko. Říkali jsme si, že si dáme v klidu snídani, projdeme se na čerstvím vzduchu a vyrazíme dál směrem na Monako, které je asi další 4-5 hodin cesty. Vzhledem k tomu, že jsme celou noc nespali, domluvili jsme se, že se budeme střídat v řízení po hodině, abychom neměli tendenci usínat.

Musím říct, že to bylo velmi těžké. Byly tam situace, které byli i trochu nebezpečné. Bylo totiž ráno a provoz mezi Itálií a Monakem začal dost houstnout a do toho se zintenzivňovala naše únava. Po dvou hodinách jsme se už museli střídat častěji, protože jsme začali dělat chyby v řízení, které by za jistých okolností mohly být dost nebezpečné.

Konečně jsme přijeli do Monte Carla (Monako). Slibovala jsem Petrovi naprosto neuvěřitelnou přehlídku luxusních aut, které nikdy naživo neviděl, protože jejich pořizovací cena je taková, kterou taky nikdy v životě neviděl (zatím). Bohužel, v době letní sezony asi boháči do MC nejezdí, protože to, co tam projíždělo až taková hitparáda nebyla. Vlastně jsme se shodli na tom, že nejhezčí auto jsme měli možná my, což u našeho Hyundai I30 je celkem neobvyklé, a to dokonec i v ČR.

Monte Carlo

Udělali jsme si krásnou procházku po centru a zavítali jsme (na doporučení) do místního Oceanographic Museum of Monaco, kde jsme si poprve mohli pohladit malého žraloka a viděli spoustu ryb. Pár foteček k nahlédnutí:

V Monaku jsem byla už 2x a chtěla jsem Petrovi ukázat co nejvíc věcí (z toho, co si pamatuji), ale bylo děsné vedro a naše únava dělala Petra nesnesitelným :), takže jsme se rozhodli pro další brutální věc a to, že už vydržíme ty zbylé 2 hodiny řízení a dojedeme až do francouzského městečka Frejus, kde jsme měli být přes booking.com ubytovaní.

Nutno dodat, že za celou dobu naší dovolené, bylo toto ubytování jediným hotelem, které jsme si zajistili. Důvodem bylo to, že po náročné cestě jsme se chtěli pořádně vyspat a odpočínout si, abychom si zbytek dovolené více užili a mohli spát venku ve stanu nebo v bungalovu.

Od paní domácí jsme vyzvěděli pár rad ohldně výletu do Saint Tropez, jak se tam dostat plus co je zajímavého v okolí Frejusu a pak jsme šli rovnou spát. Bylo asi 16:00, když jsme zalehli s tím, že jsme si nastavili budíka na 20:00, abychom si stihli udělat ještě procházku po městečku a dát si společnou večeři.

Ve 20:00 jsme vstali a musím říci, že i celkem odpočatí na to, že jsme spali jen 4 hodiny po předchozích 30 hodinách, kdy jsme byli vzhůru. Vyrazili jsme směrem k moři. Oba dva nás lákala pizza a dobré víno.

V přístavu nás vítala skvělá atmosféra jásajících lidí, protože během naší dovolené ve Francii se konalo MS
ve Fotbale (Francie skončila na 2. místě). Město opravdu žilo a my jsme u toho příjemně povečeřeli.

Saint Tropez

Před příjezdem do Monte Carla jsem byla natěšená, protože jsem ho zažila asi v největší slávě a pak to pro nás bylo celkem zklamání. Názor na Saint Tropez jsem měla naprosto opačný. Už jsem tam opět jednou byla a město mě moc nenadchlo. Jde vidět, že občas musíme vidět věci víckrát, abychom si je více užili. Tentokrát to naopak předčilo mé očekávání a město se mi líbilo moc a stejně tak i Petrovi.

Dle doporučení od paní domácí (z Frejusu) jsme do Saint Tropez vyrazili né autem, ale jeli jsme do přístavu
a odtamtud jsme cestovali lodí. Silnice do Saint Tropez je prý jediná a je neustále ucpaná, takže cesta autem trvá třeba i několik hodin, kdežto cesta lodí byla tak na půl hodiny a ještě jsme si užili příjezd do přístavu
na lodi.

Jak jinak, v ST jsme nemohli vynechat hned 3 věci. Navštívili jsme muzeum Četníků ze Saint Tropez Musée de la Gendarmerie et du Cinéma, kteří pro nás oba, byli naprosto legendární.

Dále jsme potkali výstavu fotografií o Pablu Picasovi a jeho výstavu keramiky. Poté jsme se vydali
na procházku po městečku a vyrazili jsme na vyhlídku nad město do Citadel of St. Tropez a na závěr jsme se dostali až do slavné uličky luxusních obchodů, kde jsme se občas jen opovážili podívat se na cenovku:)

Když jsme se vrátili zpět, byl už večer a vydali jsme se na večeři. Měli jsme chuť na škeble, tak jsme si nechali poradit, kam jít na škeble. Byly skvělé, ale oproti Portugalsku a nebo Neapoli to nebyla žádná sláva.
K večeři nám hrála živá kapela, u které jsme kupodivu neumřeli smíchy i přesto, že se k tomu schylovalo.

Sénanque Abbey

Cestou ke Grand Canyon du Verdon jsme na mapě našli nejznámější cisterciácký klášter v francouzské Provence …no a pak přišla na řadu podívaná, na kterou pravděpodobně nikdy nezapomeneme. Canyon,
o kterém jsme nikdy dříve neslyšeli, ale naprosto nás uchvátil.

Grand Canyon Du Verdon

Po příjezdu ke Kaňonu jsme se zastavili na prohlídku městečka Lac de Sainte-Croix. V místních informacích jsme si opatřili mapu, abychom mohli druhý den vyrazit na nějaký pěkný trek, ale bohužel jsme neměli mnoho času.

Canyon se dá celý obkroužit dokola, takže pro ty, který nemají čas jít to pěšky nebo jet na kole, je to autem jediná varianta. Stavěli jsme si na různé vyhlídky a kochaly se pohledy dolů. Pomalu jsme se těšili na následující den, kdy si to projdeme pěšky.

Večer jsme to zakempili v kemu Georges du Verdon. Tam jsme se tvářili jako zkušení kempaři, ale hned
po vybalení stanu a s chutí na jídlo, jsme zjistili, že nemáme ani zapalovač, na kterém bychom si rozdělali oheň. Nicméně jsme měli skvělé hovězí, kterého jsme se nehodlali vzdát, takže jsme šli poprosit
do vedlejšího stanu a ti nás naštěstí vybavili a dokonce nám ho s úsměvem nechali, že mají 2 🙂

K večeři jsme si na kyblíku udělali naše hovězi a pak jsme šli už spinkat. Respektive, měli jsme ambici jít se ještě projít k jezeru, ale byla tak černá tma a nebylo nic vidět (a navíc jsme byli celkem unavení), že jsme se šli zachumlat do spacáku a spát.

Hned ráno jsme si popojeli autem na start našeho pěšího treku, který byl asi 9 km dlouhý. Táhl se jak nad kaňonem, tak jsme byli i dole přímo u řeky. Cestou jsme byli dost překvapeni, že jsme potkávali často
i skupinky důchodců starších třeba 70 let. Samotný trek byl přitom určený spíše více vitálním lidem:)

Aix-en-Provence

Po treku bylo potřeba zase popojet o kus dál. Přeci nebudeme na jednom místě:). Naše další destinace byla Aix-en-Provence. Francouzské městečko plné památek. Město jsme si prošli už primárně za tmy. Líbilo se nám, že je to hodně studentské město, takže v pozdějších hodinách to tam fakt žilo.

Arles

Ještě než jsme dojeli přímo do Arles, tak cestou nás průvodce zavedl do Les Baux de Provence. „Les Baux-de-Provence je starobylá vesnice se zříceninou hradu, ležící na skalní plošině na jihu Francie v departementu Bouches-du-Rhône“.

V samotném srdci Arles – světe div se, Colosseum. Tyhle ty francouzský a Italský města nás opravdu neustále překvapují. Opět, město o kterém jsme doposud nikdy neslyšeli a pak takováhle nádhera. Ve městě jsme si zakoupili arles pass na navštěvování památek. Bylo tam toho opravdu hodně. Bohužel, teplota na slunci byla téměř 50 stupňů, takže jsme mezi každou památkou museli jít vždy koupit vodu… a platit parkoviště, protože být autem má i své nevýhody. Obvzláště, když máte málo času a chcete parkovat přímo v centru města.

Cestou do Avignonu jsme projížděli různé vesničky, které jsme míjeli. Jediné, co nás mrzelo bylo, že jsme nikde neviděly takové ty lány levandule, jako jsou na všech pohledech z Provence.

Avignon

A konečně jsme v Avignonu. Bývalé město papežů. Naprosto pompézní. Na fotkách to vypadá dost velké,
ale v reálu je to ještě větší než si člověk dovede představit. Město je plné pouličního umění a navíc se hrálo semifinále MS ve fotbale. Tento večer Francie vs. Německo. Celé město žilo jen fotbalem. Všechny restaurace byly plné. Ve měste byla na každém rohu promítací plátna.

Ubytování jsme si zajistili v Camping v Du Pont D’Avignon, tentokrát ne ve stanu, ale v bungalovu.
Po procházce jsme přišli do našeho „apartmánu“ a udělali jsme si těstovinky. Uvědomili jsme si, že když jsou dobré těstoviny a dobrý olivový olej, tak je to jídlo vždycky skvělé. No a pak jsme šli na večerní procházku.

V průběhu večera jsme dost popíjeli, ale pak to přišlo. Naprosto a z nenadání MĚ PETR POŽÁDAL O RUKU. Byla to taková euforie, že jsem ráno nevěděla, jestli se mi to nezdálo. Francie vyhrála utkání a postoupila do finále MS ve fotbale, takže všude se slavilo, zpívalo a bylo to uplně neuvěřitelný.

Pont du Gard

Ráno jsme se vykoupali v bazénu, který byl součástí kempu a vyrazili jsme se podívat na slavný akvadukt
Pont du Gard. Zaplatili jsme si (opět) parkoviště, vodu a vstupné 8,5 Eur/osoba. V klidu jsme si to prošli
a zase jsme smažili dál na další zastávku do Orange.

Orange

Další neuvěřitelné místo. Město s dlouholetou historií. Nejvíce vás nadchne Římský amfiteátr a Triumphal Arch.

Montélimar

Konečně nějaké město, které v centru nemá coloseum 😀 Už jsme tím dost unavení . Tady jsme naše zasnoubní trochu zoficálněli a byli jsme vybrat prstýnek, který je toho důkazem. Do té doby nebylo uplně jasné, zda jsme byli fakt opilí a nebo jestli se to opravdu stalo.

Toto byla poslední francouzská zastávka. Dálší zastávkou už pak bylo až Ženevské jezero ve Švýcarsku.

Ženevské jezero, Bern a Basilej

U Ženevského jezera jsme si našli krásný camp přímo u vody. Dali jsme si koupačku a udělali jsme si pohodičku u našeho kovového grillu (kyblíku), na nějm a jsme si udělali pořádný flák masa.

Ráno jsme si prošli Ženevu a jeli už směrem domů, ale ještě byla naplánovaná další 2 města a to nejprve Bern a na závěr ještě Basilej. Ve všech těchto městech je velmi dobře vidět, že to jsou bohatá švýcarská města. Všeude bylo krásně čisto.

V Basileji se nám moc líbilo, jak místní cestují „řekou“. To znamená, že si svléknou věci do igelitového pytle a skočí do řeky a svezou se jí na jih, kde si pak opět vytáhnout věci z pytle a pokračují v chůzi. Kdybychom se už tolik netěšili domu (a hlavně, nemuseli druhý den do práce), tak si to zkusíme také.