6

Doby, kdy byla Bajulka nešťastná, když jsme odcházeli do práce jsou již dávno pryč. Za těch pár týdnů se z ní už stala paní naší domácnosti, dokonce bych se nebála říct, že je to paní našeho domu.

S Bárou už se pomalu ale jistě skamarádili. Né, že by Bára byla nadšená z toho, že po ni Bája stále skáče, ale už to dokáže tak nějak přetrpět a nebo se dostala do Larsova stavu totálního ignoru.

Začali jsme chodit na delší procházky, které Bája miluje a kdykoliv se blížíme k vratům, tak už se těší, že jde na procházku. To asi zdědila po Máje. Po Máje asi zdědila i další věci… už jsme párkrát zjistili, že nějaký pejsek (asi Bája) si umí otevírat dveře. A nejen to, krom dveří si umí otevřít i krabici na granule. Takže do domečku se žrádlem musí být permanentně zamčíno, jinak najdeme tlustýho, unavenýho pejska před vchodem.

Bája chodí poctivě na cvičák každou sobotu. Na cvičáku ji to zjevně baví. Z jedné lekce jsme si dokonce přivezli výhru. V soutěži, který pejsek odolá buřtu a přiběhne na zavolání za páníčkem, Bája vyhrála. Bohužel to není tak, že by odolala buřtu, ale bohužel kvůli tomu, že si hrála s jiným pejskem, tak vůbec neviděla, že někde nějaký buřt vůbec byl. Nicméně vyhrála knihu: Cesar Millan – Krátký návod, jak udělat psa šťastným. Zatím jsme ji bohužel nestihli přečíst. Ale přijde nám, že náš pes rozhodně šťastný je. Nejvíc, když dostane nějakou tu kostičku od řezníka.

+ dvě krátká videa 🙂

5 032 názorů na “Bája – malý velký pes”