Už se vám určitě někdy stalo, že jste na fotce někoho cizího viděli místo, u kterého jste si řekli: “Tam musím být jednou také”. Tohle se stalo i mě a mé kamarádce Petře, když jsme viděli Rezort Svatá Kateřina. Každá jsme se sice inspirovala u někoho jiného, ale obě jsme tam hned chtěly jet.
Vzhledem k různým koronavirovým opatřením jsme sice čekaly do poslední chvíle, zda tam vůbec budeme moci jet, ale nakonec to klaplo.
Na víkend od 2.-4.10 jsme si zarezervovaly pobyt “Jaro, léto, podzim, zima bez stresu”. Cena nás děsí ještě dodnes, ale usoudily jsme, že si to zasloužíme. Petr bez problému přijal svou víkendovou roli matky i otce v jednom a mohlo se jet.
Pokud byste se chtěli podívat na programy, které resort nabízí, můžete zde:
Resort Svatá Kateřina – vícedenní pobyty
Den 1 – příjezd
Resort Svatá Kateřina je asi 2h od Prahy na Vysočině. Poté, co jsme přijely do vesničky Počátek, musely jsme si zavolat Shuttle bus, protože parkování před hotelem je striktně a pokutováno. Když jsme přijely, byla už tma. Na recepci jsme zjistily, že celkově platíme ještě více, než jsme si myslely. V ceně jsme měly zahrnutý dražší pokoj, protože ty levnější už byly pryč. Díky bohu, když jsme pak totiž viděli tu ubytovnu, kde se nacházely levnější pokoje, byly jsme rádi, že jsme v hlavní budově.
Po cestě nám vyhládlo, a tak byla jasná volba zajít nejprve do restaurace na jídlo. Protože jídlo k relaxu a odpočinku neodmyslitelně patří. Trochu nás překvapilo, že místní restaurace byla úplně narvaná. Naštěstí jsme se vešly. První zklamání nastalo, když nám každé přinesly ultra malou porci. Jakože, je jasné, že já toho umím sníst více, ale že bych si po večeři řekla, že bych to zvládla ještě 3x, to se mi ještě nestalo. Hůř na tom byla Peťa, která si navíc omylem objednala jídlo z kategorie předkrmů. No, byla hodně smutná. Aspoň, že nás uspokojilo to prosecco, kterým jsme to zapily.
Ještě tentýž večer jsme šly rovnou využít náš dvouhodinový vstup do Ajurvédského pavilonu, kterého jsme se už nemohly dočkat. Vzhledem k tomu, že jsme tyto vstupy měly dva, bylo ideální využít jeden večer, když byla tma a druhý si nechat na následující odpoledne.
Pavilon byl uplně dokonalý, byl super nápad navštívit ho takhle v noci, když byl nádherně osvětlen. Navíc tam nebylo ani moc lidí, takže to bylo téměř pro nás. Mínus tohoto místa bylo to, že tam toho nebylo tolik. Jedna sauna, jedna parní komora, menší bazén, Kneippův chodník a 2 vířivé bazény. Lidi tam asi opravdu ralaxují ležením na lehátku, což já moc neumím.
Po návratu jsme se ještě před spaním dorazily chipsama, které jsme stihli naštěstí zakoupit u vietnamců ve večerce.
Den 2
Ráno jsme se krásně do růžova vyspinkaly do 9:00. Už ani nevím, kdy jsem naposledy takhle dlouho vkuse spala 9h. Nicméně, proto jsem sem jela. Už jsme se nemohly dočkat snídaně. Jídlo bylo fajn, ale překvapilo mě, že v takovémto resortu nemají k dispozici žádná rostlinná mléka. Přitom sem lidi jezdí s různými dietami a posledních několik let je to běžné už téměř všude.
Hned po snídani jsme se šly projít k kamennému kruhu druidů. Jedná se o novodobou repliku megalitických staveb. I přesto, že je to replika, působilo to na mě vskutku věrohodně. Možná na nás schopnost krystalů opravdu působila.
Od 11:30 jsme měly první masáže. Standardně masáže zrovna moc nemusím, ale masáže nohou a poté hlavy, byly naprosto dokonalé. Opravdu jsem si u toho dost odpočala. Masérům ani místní atmosféře se vytknout nic nedalo.
Na oběd už jsme raději volily taková jídla, která by nás mohla zasytit nejvíc. Tím nechci říct, že by jídlo nebylo dobré, naopak bylo dokonalé, ale bylo toho hodně málo. Každopádně pokus dobrej, ale stejně jsme se potřebovaly něčím dorazit. Zvítězilo kafe a dezert. Dezert bomba, ale káva teda….opět to stálo za starou bačkoru. Doteď mě udivuje, že si resort, jako byl tento nedokázal koupit dobrý kávovar a sehnat kvalitní kávu, aby lidi odjížděli s opravdovým požitkem. O nedostatku rostlinného mléka mluvit ani nebudu. To už jsem věděla od snídaně, že je nemožné. Vysvětlení, že bezlaktózové mléko mi na alergii na bílkovinu kravského mléka nepomůže, bylo zbytečné.
Po obědě nás čekal už podruhé Ajurvédský pavilon. Až za světla jsme viděly realitu kolem. Na jedné straně stála socialistická ubytovna a vedle ní dokonalý ajurvédský pavilon za 65mil. Kč. Nicméně jsme ještě měly tu smůlu, že kolem dokola čerstvě vykáceli celý les. To místo, do kterého máte při pohledu z okna relaxovat. Jsem si dost jistá, že to není chyba resortu. Možná přišel na návštěvu kůrovec a prostě se nedalo nic jiného dělat. Každopádně místo relaxu při pohledu do zeleného a klidného lesa, jsme měly pouze depku z toho jak umřel celý les.
Z Ajurvédského pavilonu jsme šly rovnou do jaccuzzi na venkovní terase. To bylo celkem fajn. Jen už jsme z toho odpočívání byly dost unavený. Ono být celý den naložený v horký vodě, docela unavuje. Z celé té únavy jsme pak na pokoji sežraly dvoje brambůrky a vypily každá jedno pivo.
K večeři nám hrála paní na harfu. Bylo to hezký, škoda jen, že jsme si celou dobu (než jsme ji zahlédly) myslely, že je to klavír :D. V restauraci jsme se nezdržely dlouho, páč jíme obě rychle. Tentokrát jsme byli po jídle přejedený, ale byla to zásluha spíše těch dvou pytlíků brambůrků než samotné večeře.
Po večeři jsme si daly ještě do třetice procházku ke kamennému kruhu druidů. Furt nás to tam táhlo a chtěly jsme ho vidět ve tmě. Navíc jsme se potřebovaly provětrat.
Než jsme usnuly, vysály jsme ještě lahvinku prosecca na hezký sny.
Den 3
Hned po snídani nás čekala poslední procedura. Parní lázeň Rasulbath v kokosovém zábalu Fiji. Mě na to v ohledu na můj stav nechtěli pustit. Na oplátku mi přinesli speciální ajurvédský čaj, ale vzhledem k tomu, že jsem se celý víkend válela v horké vodě o vyšší teplotě, jsem se asi neměla nechat úplně odbýt. Na druhou stranu jsem si mezi tím přečetla časopis, kde jsem našla super yogovou sestavu :).
Před odjezdem jsme si daly závěrečnou procházku. Naposledy se pokochat vysočinskou přírodou.
Cesta domů nám jela naprosto bez problému. Na Chodově jsme si zastavily na oběd. I salát nás zaplnil více jak kateřinské jídlo.
Vzhledem k tomu, že Petr byl s Matějem na výletě v Krkonoších, měly jsme spoustu času. Shodou okolností byl na výstavišti Design Market, takže bylo jasný, kam vyrazíme.
Na závěr bych chtěla pro další lidi shrnout plusy/mínusy Resortu Svaté Kateřiny.
Plusy
- Ajurvédský pavilon – architektonicky i pocitově krásná budova
- Krásná nedaleko vzdálený příroda kraje Vysočina
- Vcelku dobrá dojezdová vzdálenost z Prahy
- Ojedinělý kamenný kruh druidů
- Senzační služby – masáže, cvičení …
- Zdravý pramen sv. Kateřiny – účinky mají být super léčivé (neumíme posoudit)
Mínusy
- Hotel – pocit, že jste v socialistickém hotelu za cenu luxusního ubytování. Krom vzhledu budovy je nedostatečný/nevkusný i interiér
- Vykácený okolní les – není chyba Resortu, ale dojem to 100% kazí. Rozhodně vás to nenutí relaxovat, ale přemýšlet o kalamitě, která se tam stala, že se les musel vykácet
- Špatná káva – pokud patříte k lidem, kdy káva dělá váš den, pak nebudete spokojení
- Nedostatečné jídlo – i průměrně papajícím lidem to nemusí stačit. V okolí není pak žádný krámek, kde byste si něco dokoupili
- Diety/Alergie – v případě, že máte dietu či alergii je problém mít nějakou výjimku. U resortu zaměřujícího se na fyzické a duševní zdraví, bych to očekávala.
I přes spoustu vyjmenovaných mínusů jsem moc ráda, že jsme tam jely a jela bych klidně zas.