První výlet ve sněhu až na Vittakollen

Někdy nevíte, co budete o víkendu dělat a necháváte to tak trochu osudu, kam vás zavede. Sbalili jsme nejnutnější věci tzn. přebalování a náhradní oblečení pro Matese, udělali jsme si čaj do termosky a termo hrnky na kávu a byli jsme ready. Měli jsme chuť na nějakou tu procházku, když nám tak krásně nasněžilo, a tak jsme vyrazili k jezeru Sognsvann, které máme asi 7 zastávek metrem.

Abychom si nevezli své ctěné zadky pouze metrem, popošli jsme si kus pěšky. Už na zastávce metra s námi čaklo spousta lyžařů, takže bylo jasné, že na Sognsvannu se teprve projeví norská nátura lidí. Říká se tu, že každý Nor se narodil s lyžema na nohou a tak trochu tomu věříme.

U jezera jsme se koukli na ukazatele a vyhlédli jsme si Vittakollen. Né podle toho, že bychom o tom něco věděli, ale podle názvu to znělo jako docela dobrý nápad. Co jsme se tu už naučili, tak vše, co má v názvu kollen, tak znamená, že je to nějaký kopec. Kopec = vyhlídka. Takže nebylo co ztratit.

Naše cesta byla tak nejak ve znamení signle treku. Kdo byl někdy na kole na nějakém single treku, tak si to dovede představit. Úzké cestičky sněhem a furt nahoru a dolu. Tedy v tomto případě spíš stále nahoru.

Nahoře nás, ale za odměnu čekala krásná vyhlídka na město. Měli jsme totiž štěstí. Počasí se na víkend umoudřilo a nepršelo a ani nebylo šedivo, jako je tu zvykem.

Celkem jsme ušli asi 12 km. Matěj byl skoro celou cestu vzůhu a vesel si hvízdal. Usnul až těsne před koncem treku, kde jsme nastupovali do metra. Asi slyšel šustení pytlíku s jídlem, jinak si jeho krátký spánek nedokážeme jinak vysvětlit.

Pár fotek pro ilustraci.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *