Vánoční město Santy Clause DRØBAK

Malé městečko Drøbak, které se nachází cca 40 km od hlavního města Osla. Městečko je adorováno hned za několik atrakcí. Ta (pro mě) asi nejvýznamnější je, že je toto město označováno jako domov Santy Clause, jehož přítomnost tu cítíte na každém kroku a každoročně se tu sejdou desetitisíce dopisů s dětskými přání. Santův dům tu můžete celoročně navštívit a když budete mít štěstí, možná potkáte i samotného Santu.

Další významnou věcí, kvůli které sem lidé jezdí jsou západy slunce. Říká se, že jsou tu nejkrásnější západy slunce, za kterými sem jezdili i norští umělci za inspirací. Dovedu si předtavit, jak tu sedím v přístavu se sklenkou dobrého vína a dívám se směrem na moře na západ slunce.

Oscarborg fortress – vyhlídka, která je od Drøbaku jen pár kilometrů a rozkládá se na dvou malých ostrovech. Tato atrakce je slavná primárně příběhem z druhé světové války operací „Blücher“. Oscarborg je totiž pevnost, která ochránila oslo před příjezdem Němců. Na ostrově jsou děla, která sloužila už spíše turistickému účelu nicméně při invazi Norska, zastavila tato děla nacisty a umožnila Oslu čas (král a vláda), aby se evakuovali. Vtipné na celé situaci je to, že tato děla byla originálně německé výroby, takže Němci poznali svou vlastní zbraň. Na ostrovech si můžete udělat krásný výlet a prohlédnout si místní muzeum, ve kterém se nachází mnoho výstav.

Tak a teď zpátky k našemu výletu. Drøbak, jak již bylo zmíněno se nachází opravdu jen kousek od Osla a splňuje všechny parametry jednodenního výletu za kultůrou.

V létě je možné využít standardní ferry jezdící ze zastávky Aker Brygge, které jezdí do tohoto mestečka za běžnou jízdenku. Bohužel pro nás, teď v zimně loďě nejezdí, pouze Jule Cruise, kdy jedete celkem luxusní lodí. Bohužel jedna cesta vyjde na 590 NOK (cca 1500 Kč/osoba). Rozhodli jsme se proto vycestovat autobusem, který vyjde na 70 NOK (200 Kč).

Cesta autobusem je fajn, pokud s sebou zrovna nemáte malé dítě. Ať nepřeháním, cestu tam nám Matěj téměř celou prospal v krosně. Jako zkušení rodiče jsme totiž před odjezdem ještě zašli do Eventyr Fabrikken, dětského zábavního parku plného všelijakých prolejzaček. Tam vždy (téměř na 100%) víme, že se Matěj hrozě utahá a pak spí jako špalek někdy i dvě hodiny v kuse.

Po příjezdu do Drøbaku nás čekal déšť. Chvílemi jen mrholení a chvílemi to byl vytrvalý hustý déšť. Autobus nás vyhodil na hlavní třídě Storgata a odtamtud jsme šli rovnou do přístavu, který byl už z dálky vidět. Za ostrého deště jsme se kochali pohledem na rozburácené moře, které i přes déšť bylo fascinující.

Hned vedle nás jsme objevili akvárium. Rozhodli jsme se jít se podívat. Jednak se budeme moci schovat před deštěm a druhak má Matěj rád vodu a usoudili jsme, že by se mu to mohlo líbit.

Akvráium bylo trochu ve znamení Zpátky do minulosti. Nikde nikdo nebyl a tak jsme si tento oldskůlek mohli užít naprosto sami. Matěje jsme tam nechali lozit samotného, protože nehrozilo, že by někomu mohl překážet. Nutno dodat, že už jsme viděli opravdu spoustu akvárií a mysleli jsme si, že už náš nic nemůže překvapit, ale i toto malé akvárium nás mile překvapilo.

Když jsme opustili akvárium, tak venku zrovna jen trochu mrholilo. Udělali jsme si tedy procházku kolem přístavu. Moře tam šplouchalo o lodě a pomalu se začíno stmívat.

Z přístavu jsme se vrátil zpět na Storgatu a procházeli jsme se uličkami města. Město bylo krásně vánočně nazdobenu a ani nepřízen počasí mu nemohla ubrat na vánoční atmošce. Rozplívali jsme se nad malými domečky až jsme nakonec zapadli do místní (doporučené) kavárny, kde dělají prý skvělou pizzu.

Kavárna Håndverksbakeriet, byla taková bezkonceptová kavárna. Když jsme dorazili, bylo tam celkem dost lidí, nicméně v průběhu našeho svačení všichni odešli, takže jsme tam nakonec zůstali sami. Objednali jsme si kávy, skořicového šneka pro Matěje a dvě pizzy. Kávy a šneka nám donesli hned, ale pizzy jsme se nějak nemohli dočkat. Šla jsem se tedy slušně zeptat, zda na náš nezapomněli. V ten okamžik chlapec, který byl u pokladny vystřelil k troubě a s nešťastným Aáh, vytáhl spálené pizzy.

S omluvou nám asi o dvě minuty později přinesl jiné pizzy a jako dárek nám dal celý sáček plný sladkého pečiva (na kterém jsme si doma pak hrozně pochutnali). Zpátky k pizze. Byla skvělá!

Když jsme odešli z kavárny, opět jsme si prošourali město. Už byla uplná tma a všude svítila světýlka nazdobeného města.

Cesta zpátky už ovšem nebyla tak ideální. V průběhu jsme zjistili, že Matějovi vadí cesta autobusem. Asi po 20 minutách nám začal zvracet a já i Petr jsme měli co dělat, abychom se udrželi a nezačali zvracet také. Zbytek cesty jsme museli vydržet v hrozném smradu a s kňourajícím Matějem, kterému bylo hrozně špatně.

Sice to byl pouze jednodenní výlet, ale domů jsme přišli tak utahaný, že jsme si jen na chvíli pustili seriál a šli spát. Matěj usnul asi v 18:50.

Do Drøbaku pojedeme určitě ještě jednou na jaře/v létě až bude jezdit loď a nebo až si pujčíme auto. Protože ani jednu z těch vyhlášených atrakcí, které v Drøbaku jsou, jsme nestihli :D¨

 

 

 

Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *