Narozeniny v Neapoli

Někdo ji nenávidí, jiný miluje. My ji milujeme.

Tento výlet jsme si nadělili k narozeninám. Abych byla přesnější, tak k mým narozeninám. Z čista jasna se totiž objevily levné letenky do Neapole a bylo potřeba rychle jednat.

Letenky nás se všemy poplatky pro oba dva vyšly asi na 3000 korun. Avizovaná cena, která nás nalákala byla sice asi 850 kč, ale nebyly v tom započteny všechny poplatky. Nicméně i tak to byla super cena.

Spousta lidí nás před odletem varovala, že v Neapoli už byli a že se jim to moc nelíbilo, tak jsme byli dost zvědavý, co nás tam bude čekat.

V Neapoli jsme byli od 30.11. – 4.12.2016. Nutno dodat, že to byl nejlepší termín, který jsme mohli vybrat. Touto dobou tam totiž nebyli žádní turisté, pouze místní a navíc tamní chladné počasí zamezilo smradu síry
z Vesuvu, který je tam prý celkem charakteristický.

Celá dovolená byle ve znamení soutěže, kdo uvidí více Fiatů Multipla. Asi nemusím říkat, že je to nejhnusnější auto na zeměkouli, ale v Itálii jste prostě v domovině tohoto krasavečka a tím pádem je jich tu mrak. Takže vlastně ani nevíme, jak vypadají památky, ale víme, že soutěž Multipla vyhrál Petr. Má tedy 4 přání, která na mě může kdykoliv mít. Jedno už uplatnit zkusil, ale bohužel jsem neměla dostatek peněz, abych mu ve Slovinsku koupila casino. Tak sned vybere něco lepšího 🙂

Den 1

Byt jsme měli pronajatý přes booking.com. Hned po příjezdu na nás v bytě čekala paní s připraveným jablečným koláčem a připravila si pro nás spoustu tipů, kam jít na jídlo, kdy jít do muzea, jak cestovat atd.
Tyto rady od místních jsou většinou k nezaplacení. Nicméně Petrova závislost na TripAdvisoru byla touto dobou v naprostém rozkvětu, takže celý tento týden jsme chodili do restaurací pouze tam, kam nám to tato aplikace doporučila. Na jídlo si rozhodně nemůžeme stěžovat. Vždy to bylo naprosto skvělé a za rozumné peníze. Nicméně naše cesty po městě bylo dost často orientované především podle toho, kam jdeme na jídlo než, kam se jdeme podívat za památkami. Takhle to přibližně vypadalo (já fotím, petr kouká do aplikace):

První večer jsme si řekli, že si musíme dát místní pizzu. Jsme přeci ve městě, kde je pizza nejslavnějším jídlem a měla by tu být nejlepší na světe. Vydali jsme se tedy do Pizzeria da Gaetano.

Od tohoto dne říkáme, že tato pizza byla nejlepší jakou jsme kdy jedli. Zvláštní bylo, že restaurace byla téměř prázndá (resp. ani nemohla být plná, když tam byly pouze 2 stoly a z toho u jednoho jsme byli my). Vše se rozváželo domů a nebo si to lidi jen objednali a přišli si pro to až ve chvíli kdy bylo hotovo.

Vzhledem k tomu, že už byla zima, velmi rychle se setmělo a první procházku po městě jsme měli po večeři už při tmě. Ale o to větší kouzlo to mělo.

Večer, vlastně k ránu, jsme přilezli domů uplně zdrchaný. Nachodili jsme asi 30 000 kroků. Oba jsme usnuli jak dřeva.

Den 2

Tento den jsme vzhledem ke krásnému a slunečnému počasí zvolili pro návštěvu Pompejí a Vesuvu. Ostatní dny totiž nebylo jisté, že bude tak krásné počasí. Původní plán byl takový, že si na sebe vezmeme běžecké oblečení a celý tento výlet budeme běhat. Bohužel se nám stala nemilá věc a to ta, že Petr měl od kalhot prodřená stehna a bylo mu to při běhu nepříjemné, takže jsme to spíše šli než běželi. Vyrazili jsme tedy na vlak do Pompejí. Starověké město, které lehlo popelem (lávou) 79 našeho letopočtu.

Musíme uznat, že archeologové se tu opravdu nenudí. Spousta domů (vlastně celých ulic) je stále ještě pokrytá popelem a neustále se odkrývají nové věci.

Skvělé bylo, že v koloseu byla výstava z natáčení/nahrávání kapely Pink Floyd s mimořádnou akustikou. Tuto část jsme si moc užili, protože je to naše oblíbená kapela.

Z Pompejí jezdí autobus přímo na Vesuv. Bohužel je důležité, abyste jeli zavčasu, protože v zimě, když se brzy stmívá, tak poslední autobus jezdí cca v 17:00 a vezme vás pod vesuv a uplně nahoru už se nedostanete, protože je cesta uzavřená, a to je celkem škoda. My jsme to samozřejmě propásli, takže jsme seděli pod Vesuvem a kochali se a za pouhých čtvrt hodiny jsme už museli jet zpět, protože později už to nešlo.

Pozdní oběd jsme si pak dali ve vesničce Ercolano(opět podle rady TripAdvisoru) v restauraci/bistru Todisco, kde jsme si dali výborné street jídlo.

Jeli jsme si domů na chvilku odpočinout, abychom byli ready pro večerní procházku. Jak jinak než za dobrým žrádlem.

Ale nejprve jsme opět obešli celé město. Tentokrát už jsme přesně věděli, co chceme vidět.

No a konečně zasloužená večeře. Naše oblíbené škeble v La Trattoria Da Peppino. Autentická restaurace plná krásných předmětů a místních lidí.

Cestou zpět jsme to vzali ještě přes kafíčko. Gran Caffe Ciorfito. Bylo nám doporučeno sednout si dovnitř
a chyba to rozhodně nebyla. Poseděli jsme si a užili si pohodu a místní chaos, o který v Itálii není nouze.

Asi okolo půlnoci jsme se vrátili domů a šli spát.

Den 3

Tento den byl lehce zamračený, ale naštěstí nepršelo, takže se daly v klidu procházet památky. Začali jsme
v Castel Nuovo, kde byla výstava klenotů.

Poté jsme to vzali do Castel dellÓvo. Krásná procházka s ještě hezčími výhledy.

Blížil se čas oběda a s tím honba za dobrým jídlem. Jak jsme psali již na začátku, my to tu milujeme. To znamená, že dobré jídlo je tu na každém kroku. Můžeme s klidným svědomím doporučit Trattoria e Pizzeria Antica Capri.

A aby toho nebylo málo, na večer jsme si zašli ještě do Galleria Borbonica. Zaplatili jsme si anglickou prohlídku podzemí, respektive se jedná o kryt z 2. světové války, kde se ukrývali italové z Naples. Nutno dodat, že paní průvodkyně se nám velmi věnovala a odpovídala na všechny naše dotazy krásnou angličtinou tak, že jsem tomu rozumněla i já 🙂

K večeři jsme si nakoupili pouze nějaké dobrotky z krámu, který jsmě měli kousek od baráku.

Den 4

Tento den pro nás nezačal uplně slavně. Rozhodly jsme se využít nabídky čerstvých trhů s rybami a koupit si škebličky, že si je uděláme v apartmánu sami.

Bohužel, jako naschvál, jsme zrovna nikde nepotkali ani jednu otevřenou tržnici. Celé dopoledne jsme chodili po okolí a hledali nějaké škleble. V úplné nouzi jsme nakonec koupili dva sáčky mražených škeblí a v krámě dokoupili k tomu potřebné suroviny.

… uvařili jsme to, a téměř žádné se neotevřely. Něco málo jsme snědli, ale pak nám z toho bylo hrozně špatně 🙂 No, to se občas stává.

Po jídle jsme vyrazili navštívit další památku. Catacombs of San Gennaro bylo to jedno z největších překvapení v Naples. Zaplatili jsme si prohlídku, na které jsme byli uplně sami. Takže prohlídka se soukromou průvodkyní. Vřele doporučujeme všem, kdo zavítají do Neapole a chtějí vidět počátky křesťanství zhmotněné na jednom místě.

Při cestě zpět jsme zjistili na ukazatelích, že kousek od nás je kostnice a když jsme byli tím směrem…

Pomalu se blížila smutná skutečnost, že čas odjezdu už neoddálíme. Bylo na čase dát si poslední večeři. Vybrali jsme tedy nějakou dražší a šli jsme si užít trochu toho luxusu do restaurace Trattoria A’Lucianella. Jak jinak, jídlo bylo naprosto famózní. Mimochodem, tuto restauraci nám doporučila i paní domácí.

Cestou zpět jsme si dali ještě trochu té večerní romantiky v přístavu.

Když jsme se vrátili do apartmánu, tak jsme vypili asi 2 lahve vína a ještě před zavíračkou jsem utíkala koupit třetí. Uprosila jsem hlídače v krámě, aby mě ještě vpustil dovnitř, že budu hodně rychlá, že si vezmu jen jednu lahev a budu rychlejší než zbytek lidí, kteří stále ještě nakupují před zavíračkou, které stihl vpustit dovnitř přede mnou.

Osud tomu chtěl, že nám bylo špatně ještě celý následující den. Při vstupu do letadla jsem stále fňukala,
že je mi hrozně špatně.

Den 5

Ráno jsme rychle sbalili věci. Je tu den odletu. Oba jsme měli pěknou kocovinu a nechtěli jsme propásnout naše plány. Poslední fotka z našeho balkonku.

Ale do doby odletu je ještě potřeba stihnout National Archeological Museum of Naples. Vždy první neděli v měsíci je vstupné zdarma. Bylo to naše první velké muzeum, ve kterém jsme byli, takže jsme byli nadšeni římskými sochami, památkami z Pompejí a nechybělo ani pár mumií z Egypta.

A samozřejmě nechyběla ani poslední pizza. Chtěli jsme jít do té samé restaurace, kde jsme byli ten první den, ale bohužel bylo zavřeno, takže jsme vyzkoušeli novou, a to Pizzeria De Martino Marco. Pizza byla skvělá, ale ne tolik, jako v první restauraci.

Pak už nás čekala jen cesta na letiště. Nicméně dodnes tuto dovolenou vnímáme jako jednu z nejlepších a co víme jistě je, že se tam určitě ještě někdy vrátíme.

 

Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *