Ich bin ein Berliner !

Den 1

Náš výlet do Berlína splňoval hned několik poprvé:

  • Poprvé s Matějem dál než do Liberce
  • Poprvé na dovolenou do Německa
  • Poprvé do Berlína

Matějova účast se projevila již v Roztokách. Rozsah sbalených krámů se rozrostl ze standardních dvou tašek (táta: notebook + jedno triko + trenky + ponožky, máma: velká taška plná hadrů) na kufr narvaný věcmi.

Každopádně se nám podařilo vyrazit v 10:10 oproti původně plánovaným 10:00. To se nám nepodařilo nikdy ani když jsme vyráželi ve dvou a tzv. „na koupáka“.

Cesta do Berlína zabrala autem z Roztok cca 3 a půl hodinky. Z cesty jsme si zapamatovali pouze pár tipů:

  • To že je v česku benzínka za každou zatáčce dálnice, neznamená, že na Německých dálnicích platí totéž. Pocit bezpečí za volantem, který člověka utvrzují v tom, že potřeba čůrat nebo nabrat benzin, v NDR padá.
  • Když už v německu potkáte benzínku, dejte si curry wurst – je to jedno z mála míst, kde nevyhodíte možnost si tuhle specialitku dát a nepřijít kvůli tomu o jinak fajn jídlo v Berlíně
  • Argumenty typu „dáme si kávu až na benzínce v Německu, stejně tam budou mít lepší kafe“ jsou mylné
  • Ikdyž si myslíte že máte hezké auto 100km od hranic s ČR tento pocit ztratíte
  • Do Berlína se vyplatí jet v dobu kdy není špička i tak projíždíte od první cedule Berlín až do centra cca 45 minut (ideální je dorazit cca ve 14 hodin)

Malý útulný hotelový pokojík (s vanou, která je s Matějem podmínkou) se během cca 15 minut po našem příjezdu změnil v tank poté co ho naplnily více či méně potřebné krámy z naší kopy zavazadel.

Fotka uživatele Zuzana Caislová.

No nic nebudeme váhat a vyrazíme – cca v 15:00 jsme vyrazili do víru velkoměsta německého. První kam jsme se vypravili byla budova Říšského sněmu a Braniborská brána. Jednak jsme slyšeli, že k návštěvě říšského sněmu je potřeba se objednat a stojí se celkem velká fronta, tak ať to máme co nejdříve za sebou a zařízeno a druhak to bylo od nás kousek.

Vyrazili jsme rovnou od hotelu pěšky skrz park podél řeky. Asi v polovině cesty jsme narazili na první monumentální památku a to byl Victory Column. Velký kruhový objezd před příjezdem k Říšskému sněmu. Sloup dokola lemovaný malbami s výhlídkou na vrcholu – na tu jsme si samozřejmě netroufli.

Konečně jsme po docela dlouhé procházce dorazili k Říšskému sněmu. Zatím všude v Německu nás překvapilo, jak se k nám chovali, když viděli kočárek. Stoupli jsme si do fronty na vstupenky a než jsme si povzdechli, že tam budeme dlouho stát, tak k nám hned přišel někdo ze security, že můžeme jít rovnou k pokladně a udělal nám eskortu štrůdlem lidí stojících frontu. No, co si budeme povídat, bylo to celkem příjemné, protože stát se šmudlou (Detektorem pohybu/nepohybu) ve frontě by bylo za trest.

Pak to přišlo, zjistili jsme, že už jsme zase dlouho nejedli. A co teprve šmoulíč, ten taky dlouho nejedl a kočárek se nám začal chrout (pro neliberecké, začal se hýbat). Museli jsme rychle najít, kam zajdeme na jídlo aniž by to zrujnovalo naši peněženku a nebo to bylo hnusné. Bohužel náš oblíbený TripAdvisor nás moc nepodržel, protože se aplikace stále sekala a koukání do mobilu nám trvalo déle než obejít náměstí a přečíst si menu u dveří. Vybrali jsme nějaké restaurace, které byly plné, takže jsme nakonec skončili v Café Lebensart. Dali jsme s v klidu jídlo a nepozorovatelně Zuzka nakrmila Matěje v rohu restaurace, takže spokojeni jsme odcházeli všichni.

Cestu zpátky jsme vzali kolem Braniborské brány, která je v noci značně impozantní. Rozhodli jsme se ještě mimochodem zastavit v the Mall – odporně velký obchoďák s pouze jedním malým obchodem s potravinami (táta byl nadšen).

Plni odhodlání jsme se rozhodli jít až domů pěšky – mapy říkali 38 minut (což byl v ten okamžik totální nesmysl, protože němci se rádi šourají – náš předpoklad byl že za 20 minut jsme na pokoji). Začátek trasy byl fajn – šli jsme zajímavou ulicí s růžově nasvícenými stromy, což je nějaká Berlínská specialita – po Berlíně je rozeseto i růžové potrubí a každá druhá budova včetně státní opery je divně růžová.

Po cestě se nám staly vcelku 3 zásadní věci:

  • Pokud kolem vás jezdí hodně drahých aut, všude stojí televize a vy si říkáte co by se asi mohlo dít je to pravděpodobně největší městský filmový festival o kterém jste četli ale zapomněli jste na to. Konspiračních teorií počínaje německo hledá talent až po sledování olympiády bylo mnoho.
  • 38 minut na googlu pro slabochy je cca 50 minut pro lidi s kočárkem. Ikdyž se němci rádi šourají.
  • Google maps neodlišují standardní ulici a ulici plnou kurev a pasáků (v průvodci je ta ulice vedená jako „plná nákupů“) – s kočárkem fajn zážitek. Pár němčíků nabralo šlápoty u poblíž stojícího kostela a my jsme raději rychle pokračovali. Nutno říct že v německu mají i kurvy a pasáci úctu k lidem s kočárkem a tak nám ochotně uhýbali.

Po cca 30 000 krocích, které jsme za 5 hodin stihli nachodit jsme si dali večeři formou super schpecku a čerstvé mozarelly nakoupené v the Mall of Berlin. Matěj vzhledem k tomu, že nuceně prospal celý den nejdřív v autě a pak v kočáru usnul asi v 11.

Den 2

První noc byla ve znamení zvykání si na nové prostředí. Zuzka se celou noc dusila, protože byla stále ještě nemocná a Matěj, který byl vyspinkaný jako jezulátko z kočárku už asi ve 3 hodiny ráno začal objevovat svoji postýlku. Naše slavná dieta nás už v průběhu noci nutila těšit se na snídani. A ta nezklamala. Užili jsme si opravdu luxusní bufet. Matěj seděl na židli a užíval si ji s námi. Peťánek po snídani využil posilovny, zašel si na půl hodinky zacvičit a vyrazili jsme vstříc novému dobrodružství.

Tento den byla v plánu jako první návštěva zoologické zahrady. Pro zoo máme trochu slabost a v této měli být hlavními tahouny pandy, lední medvědi, císařští tučnáci a pak spousta dalších zvířátek. Naším hlanvím cílem ale byly pandy. Naplánovali jsme si to tak, abychom stihli krmení pand. Místo krmení přišel němčík s bambusovou tyčí a když ani po 15 minutách německého výkladu nepřišlo jediné předhození bambusu hladovým pandám odebrali jsme se dál. Zoo jsme prošli v rychlosti celou – vřele doporučujeme. Oproti Pražské zoo je výrazně menší – což bylo výhodou (prohlídka zabrala cca 2 hodiny).  Matěj zoo samozřejmě od začástku až do konce prospal, takže jsme mu alespoň koupili plyšovou pandu, kterou hned večer brutálně zeslintal.

Další zastávkou tohoto dopoledne byl Říšský sněm, kam jsme si den předem vyřídili vstupenky. Měli jsme to pěkně naplánované, jak nám to vyjde – dorazíme do sněmu, vevnitř bude teplo, Matěj se nají a my se pak všichni půjdeme podívat na výhled. To vše by vyšlo, kdyby se nám nepovedl starý trik, kdy sednete v Berlínském metru na jinou linku a navíc opačným směrem. Matěj se samozřejmě vzbudil a křičel celou cestu tak, že se nedal nijak utišit. Vystoupili jsme tedy z metra ven s tím, že sedneme do nejaké kavárny a rychle ho nakrmím a přebalím. Z omylu nás vyvedlo okolí zastávky kam jsme dojeli, kde byla pouze silnice a pekárna bez toalet. Za stálého jekotu jsme se rozhodli to risknout a dojet zpět na Mall of Berlin.Naštěstí se Matýsek na chvilku uklidnil, takže cesta metrem nebyla tak hrozná.

Vystoupili jsme v centru a hned u výlezu bylo Muzeum špionáže, kde byla kavárna. Bez váhání jsme tam zaběhli a já začala připravoat přebalování a Petr šel zajistit horkou vodu, abychom prckovi dali sunar. Plán opět dobrej, ale Matěj se mezi tím rozhodl tvrdě usnout. Dobrá rada pro všechny cestovatele novopečené rodiče – nebuďte dítě, když jste ve stresu. Matěj totálně odmítl jídlo (kvůli kterému nás před tím půl hodiny terorizoval) a tak jsme se po přebalení s teplou lahvičkou vydaly k Říšskému sněmu. Po atletickém výkonu (sýpající matka, brečící dítě a nasraný otec běžící k budově sněmu musely být super podívaná) jsme zjistili, že 13:30 není žádný deadline, ale doporučený čas příchodu. No nic. Mates nás ještě trochu proškolil při průchodu bezpečnostními rámy, ale naštěstí svojí řepou zaujal lokální obsluhu, která si ho zamilovala, takže nás nechali v klidu nakrmit a pak nás vyvezly separé výtahem nahoru.

Samotný Říšský sněm je venkovní kopule, kterou kroužíte spirálou nahoru na vyhlídku a poté vyhlídkou dolů. Super vymyšlené, krásný výhled, s kočárkem zvládnutelné. Lehce vysílení a hladoví jsme se vydali dolů. Na základě včerejšího průzkumu The Mall byl jasnou volbou food court v horním patře, který vypadal v pátek relativně prázndně. Omyl – brutalita největšího charakteru. Tolik ládujících se lidí na jednom místě jsme v životě neviděli. Po cca 15 minutách jsme ulovili stůl u vietnamského bistra, kde jsme mohli Matese vyndat a nechat koukat. Zjištění, že Zuzka zapoměla vzít pleny nebylo tak katastrofální, protože dole bylo DM. Táta se tedy proběhl a Matěj měl opět svou ctěnou řiť v suchu a čistotě.

Následný plán byl jasný – Wall of Berlin a Checkpoint Charlie. Následně domů a dát si odpočinkový večer. Plán by i vyšel komplet nebýt demonstrace Německých neohrožených žen (které se nechtějí nechat znásilňovat) a protijdoucí Antify (která asi chce aby byly znásilňovány) …

Wall of Berlin je velmi dojemné místo (u kterého se jenom unavená máma fotí smějící se na celé kolo) – část zdi je ponechána v stavu reálném po stržení zdi. Jak kus zdi, tak nová moderní budova „Topographie of terror“ stojí na místě, kde dříve stála centrála SS. Pod zdí proto najdete i vykopanou část sklepů, kde je vidět několik cel, kde SS mučila a zabíjela. V rámci moderní budovy je udělaná velmi hezká expozice ukazující SS od jejího nástupu až po konec a Norimberský proces. Nelze říct, že by tyto památky byly krásné – z celého komplexu, fotek a reality sklepů jde mráz po zádech, ale nutno říci, že je vše uděláno velmi vkusně a pietně.

Checkpoint Charlie už jsme nenavštívili, neboť nás zastavila již zmiňovaná demonstrace, resp. s kočárkem v rukou nás lehce znervózňovala přítomnost těžkooděnců (kteří se na nás smáli) a vodních děl. Proto jsme šupajdili na metro a domů.

Večeři jsme měli vymyšlenou skvostně – Hard Rock Café bylo hned za rohem a chuť na dobrý steak jsme měli oba. Matese jsme proto zabalili do oblečku alá Meggie ze Simpsnových a bez kočáru jsme vyrazili lovit. Jak už to ale na našich dovolených bývá zvykem – nevyšlo to. Číšník nás s úsměvem usadil a oznámil nám, že čekací doba na jídlo je 45 minut. Při rychlém pohledu na Matěje jsme usoudili, že to je hodně špatný způsob jak utratit 15 babek za dvě piva a pak odejít, protože by na nás začal hýkat. Vyrazili jsme proto k dalším restauracím – i ostatní byly plné a tak jsme zapadli do velmi příjemného konceptu Tommies Burger, kde jsme si nakonec objednali burgery sebou a naládovali se na pokoji. Máma s Matesem zůstali na hotelu a pořádně se vyspali. Táta čapnul auto a jel dělat kultůru s Cruadalach kousek za Berlín.

Den 3

Matěj se smiloval nad rozbitým otcem a nechal nás spát skoro do 8mi. Asi tušil, že ho čeká muzejní den plný koukání a skoumání exponátů (resp. jeho oblíbených světýlek). Po snídani jsme se proto sbalili a vyrazili s následujícími cíli:

  • Technické muzem – protože milujeme technická muzea a Mates musí nabírat know-how k inženýrským státnicím
  • Checkpoint Charlie – protože pravděpodobnost další demonstrace byla mizivá.
  • Procházka historickým centrem – aneb co spojenci nechali aspoň z části stát
  • Nové muzeum na muzejním ostrově – protože Němci za války nakradli spoustu Egyptských cenností a vyhlášená busta Nefertity lákala ze všech průvodců.

První zastávkou bylo technické muzeum. Jakožto techničtí nadšenci jsme primárně ocenili velkou expozici vlaků (oproti těm našim 3 lokomotivám tady bylo circa 40 nádherných exponátů 1880 – 1960) a výstavu letectví – primárně pak letadla z druhé světové války včetně reálných vraků a zbytků sestřelených německých letadel. Modely lodí a ponorky z první světové války byly taky fajn a jediné drobné zklamání bylo v sekci aut, kde jsme se těšili na pořádnou nálož Brouků a všemožných Hippie Vanů od VW, ale dočkali jsme se asi 20 kusů. Náladu mi zlepšil snad jenom historický Fiat 500 coby hybrid s baterií přes celé zadní sedačky. Muzeum při této agendě zabere zhruba 2 hodinky pro příjemné projití (spíš čumenda než studování všech textů). V muzeu je zároveň příjemná kavárna a super záchody a přebalovací pulty.

Druhou zastávkou byl Checkpoint Charlie. Je nutno si říct, že checkpoint byl jeden ze tří přechodů mezi západem a východem a byl zničen. Dnešní Checkpoint je replikou a turistickou atrakcí – tak je k tomu potřeba přistupovat – kolem je standardní provoz a s kočárkem to ždáné velké terno není. Co nás ale překvapilo byla historická část procházky mezi Checkpoint Charlie a muzejním ostrovem. Spousta zajímavých anticky vypadajících budov – až na růžově natřenou státní operu hezké pokoukání a příjemná procházka často pěšími zónami s možností kafíčka. Plán pravého německého Kebabu ale v této části nevyšel.

Třetí zastávkou dne bylo Nové muzeum a busta Nefertiti. Muzejní ostrov je plný nádherných budov (muzeií). Před Novým muzeem je stánek s palačinkami, které vřele nedoporučujeme (:D).

Každopádně samotné muzeum bylo fajn – 4 podlaží plné egyptu a jedné výstavy, která znázorňovala vývoj na Německém území. Dva hlavní exponáty nadchly – busta Nefertiti stála opravdu zato, zlatý klobouk (který sloužil pro zvýraznění papláše v davu v době bronzové) byl taky supr. Každopádně nutno podotknout, že kdo navštívil muzea v Itálii nebo Luxor (jako Zuzka), nebude z toho tak nadšený. Každopádně v muzeu je naprosto super bistro, které se zaměřuje na zdravou stravu a paradoxně nám poskytlo nejlepší gastro zážitek z celého výletu.

Po odchodu z Muzea už nás čekalo poslední – dojít k věži na AlexanderPlatz. Nutno říct, že tahle část východního Berlína nepatří k nejkrásnějším. Dalo by se to přirovnat k pár krásnejm náměstí v Bratislavě. Každopádně zde bylo hodně krámů, které jsme oba zavrhli a zajímavé vybydlené paneláky přímo v centru s nápisem STOP WARS (nebo STAR WARS – nešlo to určit).

No a tím skončilo naše putování po Berlíně. Večer jsme si dali fajn Pho (čímž jsme definitivně přišli o možnost nacpat pupky Doner Kebabem) a dali Matese spát. Za zmínku snad stojí ještě společenské faux pas, kdy jsme vyrazili do hotelového baru a začali hrát kostky v prostřed hraní podřadného jazzového klavíristy. Majiteli baru se to moc nelíbilo.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *