14 dní poté, co jsme si domů přivezli našeho malého černého šmudlu Báju jsme ve svém pracovním diáři zjistili, že nás čeká teambuilding ve Znojmě. Celá akce je naplánovaná tak, že se potkáme s kolegy z práce v neděli večer a zůstaneme do úterý. Jak bývá v USYA zvykem, tak teambuilding je založený primárně na vypití co největšího množsví alkoholu kolektivním způsobem – toto si náš tým odvodil z názvu teambuilding 🙂

Nicméně jako poctiví pracovníci jsme si řekli, že na akci strávíme pouze jeden den, protože máme spousty práce v Praze a navíc Zuzka nemůže pít a ještě hlídáme pejska. Takže trochu vopruz na akci, která má charakter nezřízeného lití :). Plán byl jasný, vyrazíme už v sobotu ráno, uděláme si pěkný víkend s Bájou na Moravě a v neděli večer se přesuneme do Znojma, kde se přidáme ke kolegům a naše asistentky tam brutálně zmazlej Báju, aby byla šťastná 🙂

Naplánovali jsme si tedy mnoho výletů po Moravě. Zuzčino nadšení z výletu opadlo opět ve chvíli, kdy Petr přišel s tím, že v sobotu večer má vlastně koncert v Třebíči, na který jsme zapomněli. To se nám tak občas stává. Něco naplánujeme a poté co si zaplatíme někde ubytování, tak zjistíme, že je někde na druhé straně republiky koncert Cruadalach. Naštěstí Třebíč máme aspon cestou na moravu, takže to nebylo tak dramatické. Navíc jsme tam ani jeden ještě nebyli.

Zaplatili jsme si přes booking.com ubytování v apartmánu, který je situovaný v židovské čtvrti, což je takové neoficiální centrum města. Apartmán se jmenoval U Židovské brány.

Po krátké pauze na apartmánu jsme vyrazili na historickou prohlídku města. Bajulku jsme vzali s sebou, aby se pořádně unavila a mohli jsme bez ní vyrazit na koncert na Chlístovský hejk.

Ačkoliv nám to trhalo srdce a měli jsme strach jeslti se z apartmánu nestane kůlnička na dříví, nechali jsme Báju na pokoji a vyrazili jsme na Chlístovský hejk, který byl cca 15 min od Třebíče.

Byla to venkovská fajn akce, která se konala na místním fotbalovém hřišti. Cruadalach hráli cca od 19:00, což se zdá být celkem nudný čas, nicméně lidí tam bylo třeba okolo 300 a všichni se náramně bavili, a to i včetně kapely. Dokonce jsme zvládli natočit i krátkou upoutávku na „Attack the Summer vol. III.“ a to přímo v průběhu koncertu.

Zábava, jídlo i pití bylo celkem fajn, ale pomyšlení na utrápenou Báju počůranou uprostřed apartmánu, který je v chráněné části UNESCO nám nedalo a chvíli po odehrání koncertu jsme se vypravili za ní.

Když jsme přijeli na pokoj, tak byla doma pouze jedna loužicka, takže jsme na ni byli patřičně hrdí 🙂
Vyrazili jsme na další procházku. Tentokrát směrem k zámku. Pan domácí nám tam totiž doporučil místní restauraci – Lihovar. Celou cestu jsme prosili Báju, aby se vyčůrala a vykakala, abychom nemuseli řešit problém uprostřed restaurace. Po chvilkovém modlení nás Bajulka uspokojila, takže jsme zapadli do restaurace. http://www.restaurace-lihovar.cz/

Zjistili jsme, že Bája má naprosto neuvěřitelný talent, a to, že si ke hraní vybírá pouze lidi s vyšším IQ. Jak jsme na to přišli? Byla tam skupinka lidí (divně vypadajícíh/chovajících), kteří na ni neustále volali, lákali ji k sobě  na jídlo a Bája si prostě vybrala pohodovou rodinu plnou dětí, která v restauraci slavila nějaké narozeniny. Skupinky volajících lidí si naprosto nevšímala.

Velký zážitek pro nás byl, když jsme jí pod stůl hodili kost s myšlenkou, že ji na dlouhý čas zabavíme, že ji bude okusovat. Během pár sekund jsme kost hledali všude možně a nenašli jsme ji. Naše princezna ji evidientně zporcovala tak, že ji podle nás nemohla stihnout ani rozkousat. Zašli jsme ji dát napít, zaplatit a pomalou chůzí jsme se plazili domů a cestou jsme za tmy okukovali místní památky. Při návratu zpět jsme si dali spršku (i s Bájou) a šli jsme spát.

Druhý den ráno, po probuzení jsme se vydali na další procházku, kterou jsme měli v plánu hned z kraje obohatit pořádnou snídaní. Hned po výlezu z apartmánu jsme zapadli do vedlejší cukrárny, kde jsme si objednali tousty, dortík a kafíčko. Bája tam celou dobu hrozně opruzovala (neustále lezla do kuchyně a lezla za hosty). Bylo tedy potřeba se rychle najíst a vyrazit na prochajdu.

Vydali jsme se na opačnou stranu tj. z židovské čtvrti pryč směrem na náměstí. Z toho už jsme tolik odvaření nebyli. Bylo to pěkné, ale ta židovská čtvrt má přeci jen něco do sebe. Na seznamu UNESCo není jen tak pro nic za nic. Nakoupili jsme pro Báju tvarůžek a šli jsme zpět k autu.

Další zastávkou v našem víkendovém putování bylo Znojmo. Město, kde se narodil a žil náš šéf Ivo Růžička a díky kterému se teambuilding konal zrovna tam. Oba dva jsme věděli, že jsme ve Znojmě už někdy byli, ale tak nějak jsme si to ani jeden nepamatovali a navíc bylo potřeba tam hlavně provést Báju.

Měli jsme trochu smůlu na počasí, protože nám v průběhu celého dne stále poprchávalo, chvílema dokonce i docela dost lilo. Nicméně město se nám velmi líbilo. Jen škoda, že je každé české náměstí zprzněné nějakým komunistickým barákem. V případě Znojma to byl dům Bati na náměstí.

V průběhu chození jsme dostali chuť na nějakou dobrou kávu.  Navíc začalo celkem dost pršet, takže jsme museli trochu zrychlit. Trip Advisor opět nezklamal. Zašli jsme tedy do kavárny „U Mlsnéhho kocoura“. Dali jsme si tam fajn pití, poseděli jsme a pak už jsme vzhledem k času vyrazili směr adresa, kterou jsme v práci dostali.

Navigace nás zavezla na ubytovnu. Kolega nám tam slavnostně oznámil, že holky jsou vpravo a chlapi vlevo, že budeme spát každý zvlášť. To už v nás zakořenilo myšlenku, že na to kašleme. Ubytovna v kombinaci s oddelením čerstvých novomanželů…nepřípustné. Pomalu, ale jistě jsme se začali připravovat na variantu pozdního návratu domů již v neděli večer.

Když jsme společně dorazili do sklípku, tam nám řekli, že s Bájou raději nesmíme dolů, kdyby se tam náhodou vyčůrala do písku…. v tu dobu paní ještě nevěděla, že je hrozní mnohem nechutnější věci než je čůrání šťěnátka do písku 🙂

Každopádně jsme se najedli, Zuzka chvíli dělala firemního šoféra a vozila lidi z ubytovny do sklípku a pak, když jsme v předsálí zůstali sami jsme si řekli, že to asi nemá smysl a rozhodli jsme se vyrazit domů.

Cestou zpět řídila Zuzka. Cesta utíkala nikde jsme se kupodivu nesetkali s žádným kolapsem na D1. Domů jsme dorazili cca okolo 2 hodiny ráno. Mrtví…

 

 

Categories: Výlety

Related Posts

Cestopisy

Náš život v Oslu

JAK TO CELÉ VZNIKLO? KDE SE VZALA MYŠLENKA NA ŽIVOT ZA HRANICEMI ČR? První spekulace o životě v zahraničí se v našich hlavách objevila, když jsme se vrátili z výletu z Berlína. Líbilo se nám Read more…

Cestopisy

Lyžovačka ve Schladmingu (10.-17.3.2018)

Naše cesta na lyžovačku do Schladmingu (Rakousko) Na cestu jsme museli vyrazit rozděleni do dvou aut, protože Matějova výbava na cesty naprosto s přehledem zaplní kufr jednoho auta a tentokrát jsme s sebou navíc vezli i lyže, Read more…

Cestopisy

Ich bin ein Berliner !

Den 1 Náš výlet do Berlína splňoval hned několik poprvé: Poprvé s Matějem dál než do Liberce Poprvé na dovolenou do Německa Poprvé do Berlína Matějova účast se projevila již v Roztokách. Rozsah sbalených krámů Read more…